Aleš Loprais: rozhovor krátce před Dakarem 2011

Aleš Loprais: "Po každém Dakaru si říkám, už nikdy!"

převzato z týmových stránek

Jméno: Aleš Loprais
Datum narození: 10. 1. 1980
Znamení: kozoroh
Bydliště: Frenštát pod Radhoštěm
Sport: rallye
Výkony: 2008 Hungarian Baja, tým Loprais, Holáň, Lála - 1. místo
2009 Dakar Series - Silk Way, tým Loprais, Holáň, Miškolci - 3. místo
2008 Dakar Series - CER, tým Loprais, Holáň, Lála - 3. místo
2007 Rallye Dakar 2007, tým Loprais, Gila - 3. místo

„Dakar je specifický v tom, že když ho absolvujete, říkáte si, už nikdy. Jenže už v momentě, kdy letadlo dosedá na letišti v Praze, víte, že to chcete jet zase,“ komentuje Aleš Loprais zkušenost svou i zkušenost 99 % účastníků. Ano, když si člověk odpočine, vidí přestáté útrapy docela jinak, než když právě vypadne z kabiny auta po 16 dnech nepřetržitého boje s časem, vedrem, terénem, technikou a především se sebou samým. Stačí chvilka únavy, moment nepozornosti, jeden chybný manévr a celé snažení, rok příprav i těžce vybojované etapy mohou být v tahu. To jsou, pane, nervy! A k tomu režim, kdy radši nesnídáte, abyste neměli co vyhodit, nepijete, ačkoli trpíte vedrem a žízní, protože na toaletu se nestaví. Dakar prostě není pro slabé a psychicky nestabilní jedince a Aleš Loprais k tomu dodává: „Můžete se naučit duny, můžete se naučit techniku jízdy, ale to samotné, jak přežít Dakar, to se naučit nedá. Tak se musíte narodit.“ A on se tak evidentně narodil.

Start Rallye Dakar je téměř za dveřmi. Jak byly náročné všechny přípravy na závod a celá logistika?

Dnes už se jedná téměř o celoroční záležitost, protože technika dostává na Dakaru tak zabrat, že se mění 80 % náhradních dílů a auto se musí v podstatě znovu postavit.

Takže auto je po Dakaru k nepoužití?

Po těch 10 000 závodních kilometrech je to v podstatě šrot. Takže po závodě se auto rozebere do posledního šroubku a zase se skládá. A jelikož my kromě Dakaru jezdíme ještě tzv. Dakarskou sérii, která se jela letos v září, měli jsme asi 4 měsíce na to, dát auto dohromady, abychom ho mohli na Dakarské sérii vyzkoušet, a pak jen další 3 měsíce na doladění před tím, než se auto nalodí na cestu do Jižní Ameriky, kde se nyní Dakar jezdí.

V jaké fázi příprav jste nyní?

Už jsme odvezli auta do Francie do francouzského přístavu Le Havre, odkud poputují lodí do Buenos Aires. Do Le Havru proto, že je to velký a známý přístav, a také proto, že i společnost, která Dakar provozuje, je francouzská. Jistě není bez zajímavosti, že stejná společnost vlastní i práva na Tour de France, pařížský maratón a patří jí i týdeník L´Equipe, takže je to opravdu silná společnost.

Letošní ročník bude hodně naplněný. Jaké může velký počet účastníků přinést komplikace?

Může to způsobit pozdní dojezdy za tmy, což je nepříjemné hlavně v pouštních etapách, kde jsou duny a vy nevíte, jak je najíždět. Máme světla, která svítí jedním směrem, nejsou elektronicky nastavitelná, takže vy si můžete myslet, že máte před sebou 50metrovou dunu, ale ona může být také třeba 300metrová a vy nevíte, co tam zařadit. A to se pak může stát, že v půlce duny zastavíte a musíte 200 - 300 m dolů couvat, což je nebezpečné, a navíc nevidíte vůbec nic. V poušti není tzv. světelný smog, takže když nesvítí hvězdy nebo měsíc, je tam opravdu černočerná tma.

Jízda v dunách musí být ale extrémně obtížná i za světla.

Jízda v dunách je alchymie. Musíte se dívat, jak je duna nafoukaná, sledujete, jak je najetá, kdo kde zapadl. Když jedete, nesmíte zůstat nahoře, protože to zapadnete, nesmíte ji ale ani přeskočit, protože to se převrátíte přes střechu. Musíte najít optimální střední hranici, která se někdy těžko hledá, zvlášť s desetitunovým kamiónem. A tam pak přichází chvíle, kdy se opravdu bojíte, protože tam se dá prohrát jedním špatným manévrem celých 15 dní těžké soutěže.

Jaké pasáže se tedy tentokrát nejvíce obáváte a proč?

Já tuším, že to letos bude právě hlavně o dunách, a i když je mám rád, tak tam se může stát cokoliv. Najíždíte třeba na dunu a říkáte si, jak je to v pohodě a jak vám to krásně vyjde, zalomíte to a na druhé straně jsou najednou dvě převrácená auta. V tu chvíli musíte reagovat, ale s 10tunovým kolosem nemáte moc šanci, takže se klidně může stát, že do nich narazíte. Spoustu se toho ale může přihodit i v jiných terénech. Můžete zapadnout v solisku, odkud budete kamión vyhrabávat ven, a máte v podstatě po závodě, nebo může odejít technická záležitost, která předtím držela, ale začal jí vadit třeba specifický druh písku nebo teplota... Zažil jsem i situaci, kdy můj navigátor utrpěl lehký otřes mozku, měl obrovské problémy a já musel jet chvíli bez navigace. Už jsem chtěl téměř skončit, ale on byl natolik chlap, že nechtěl, aby to ztroskotalo právě na něm.

Kromě neočekávaných situací jsou ale po cestě i očekávané nástrahy a jednou z nich je nejsušší místo na světě, poušť Atacama. Máte z ní obavy?

Atacama je opravdu extrémní, ale budou tam i náročné pasáže v nadmořských výškách kolem 4500 m, kde se špatně dýchá a i auta fungují na 50 % výkonu, takže tam to bude náročné pro techniku i pro lidi.

V poušti bude horko, ale co v těch vysokých nadmořských výškách?

I tam bude vedro, protože americký Dakar se jede na rozdíl od toho afrického v létě. My máme navíc ještě za sebou motor o tisíci koních, který neskutečně hřeje, a na sobě nehořlavé kombinézy, kukly a ještě podvlíkací prádlo. Klimatizaci také nevozíme, a to ze dvou důvodů. Za prvé žere výkon a za druhé by ty časté a enormní přechody z tepla do zimy nebyly dobré ze zdravotních důvodů.

Uf, takové teplo a ještě v kombinéze...

Ano, je to nepříjemné, ale dá se to naučit. Člověk vůbec při Dakaru přepne do úspornějšího módu i co se týče pití, stravy a dalších záležitostí.

Pití ale v takovém vedru asi nemůžete moc ošidit, ne?

Musíte, protože jedete třeba šest, při těch extrémních etapách až 10 hodin a během té doby se nezastavuje, jede se pořád. Neexistuje, že jdete na malou. Takže já za tu nejdelší etapu vypiji maximálně 3 litry, což je v tom vedru nic, a mám obrovskou žízeň. Zbytek posádky pije ještě mnohem méně, protože toho nevypotí tolik, jako já za volantem.

Kdo je pro nadcházející ročník favoritem? Nebo dá se vůbec mluvit o favoritovi, když na Dakaru tolik záleží i na štěstí?

Favoritem bude bezesporu tým Kamaz, který bude mít v závodě šest koní, zatímco my jenom jednoho, takže už z tohoto pohledu. Navíc má velmi dobré piloty, kteří nedělají nic jiného, zatímco my vedle toho ještě musíme pracovat a vydělávat peníze na to, abychom mohli celý projekt odstartovat a také dokončit.

Můžete prozradit, kolik takový podnik stojí?

Naše náklady se pohybují kolem jednoho miliónu eur na sezónu, včetně startovného a přípravy jednoho doprovodného kamiónu. To by bylo třeba ve formuli nula nic, ale pro nás je to velký obnos peněz, takže se musíme hodně otáčet, abychom to vydělali.