SILK WAY 2011 aneb Letecký den: Budíček v podání leteckých motorů ....

SILK WAY aneb Letecký den

Zkuste se vžít do pocitu, že si můžete konečně zdřímnout přes noc déle, než čtyři hodiny v kuse. Vykašlete se na to, abyste řešili, jak moc výstavně máte stan postavený, co vám říká hygiena, hlavně, ať vyměníte pohodičku za neustálý rozruch. Jenže není radno se radovat příliš dopředu…

Malé stany vyrostly, po první etapě rallye Hedvábná stezka, vedle sebe, po dešti a už prakticky za tmy, v hangáru rychle jako houby po dešti, přitom ráno to potom na témže místě zase vypadalo, jako by je někdo už stačil vyloupnout. Jak by také ne, když toho měli všichni po celém dni plné zuby a těšili se na klidné hodiny spánku. Jenže vrata od hangáru Rusové zapomněli asi namazat, takže celou noc při neutuchajícím větru rádně vrzala. A když už vánek ustal, rozlehl se nedalekým prostorem neskutečný rachot, to když jen pár metrů od vchodu do hangáru se rozehřměly letecké motory.

A všichni měli po spánku, navíc motory byly namířeny přímo mezi hangárové vrata. Nevím, zda existuje nějaká předepsaná, rozumná nebo bezpečná vzdálenost od motorů letadel, ale tady nic v tuto chvíli neplatilo. To byl, pane, budíček. Nejprve se rozběhl první motor pěkně pomaličku až na plné obrátky a poté jeden za druhým, až po poslední čtvrtý, to si už mohl člověk za letadlem mokré vlasy nechat „slušně“ vyfoukat. Než se letadlo odlepilo od startovací plochy, uplynula dobrá půlhodina a většina procitnutých už celému tomu divadlu přihlížela, nebo byla aspoň zvědavá, které že to letadlo se do Volgogradu vydalo jako úplně první. A protože nešlo o vládní stroj, muselo být většině jasné, že to nemůže patřit snad ani nikomu jinému než ruské televizi.

Poté dostalo příležitost letadlo, zajišťující zázemí celé rallye. To na ranvej vytáhl nejdříve bytelný nákladní automobil výroby bývalého Sovětského svazu, stejně jako i pozdější letadlo nemocnice. K tomu všemu se přidaly startující helikoptéry a další menší stroje, takže to byla fakt „radost“ poslouchat. Ještě, že se aspoň obloha protrhala a vypadalo to, že by nemusela nastávající hodiny přinést déšť.

Petr Podroužek, foto: autor