Anglie či Itálie? Skoro žádný rozdíl, všude prší stejně

Anglie či Itálie?

Skoro žádný rozdíl, všude prší stejně. Mezitím však co v průběhu dvou zmoklých víkendů na britských ostrovech bylo ve výsledcích příjmení Smrž jen jedno, tak o nadcházejícím víkendu v italské Vallelunze můžou být dvě.

Ano čtete správně. Po delším čase, se závodní dráhy obou bratrů Smržových znova setkaly a to již při dnešních pátečních trénincích. Představy o boji jednoho proti druhému jsou však dosti nereálné, neboť pro mladšího Matěje znamenaly dnešní dva tréninky debut v sedle Superbiku vůbec, nicméně se jedná o velmi podobný motocykl Honda, jaký sedlá v litrových štocích. Tenhle však patří stáji D.F. Corse. Pojďme s však před italským víkendem vrátit ještě trochu v čase. Oba dva závody v ostrovním království královny Alžběty ukázaly, že s výsledky v elitní desítce lze v případě Kuby Smrže již s velkou pravidelností počítat. Český jezdec však přidal ke svému bodovému zisku, ještě něco navíc. Poprvé v MS Superbiků startoval z první řady.

Jakub Smrž: "Na závod v Brands Hatch se mi nebude dobře vzpomínat. Po prvním volném tréninku u mě nepanovala zrovna dobrá nálada a v pořadí jsem se nevešel do prvních dvaceti, tak jsme měli co napravovat. Změny na motorce se projevily v první kvalifikaci směrem dopředu, ale počasí si s námi hrálo. V druhém měřáku si stačilo hlídat účast v Superpoli a tak jsme se věnovali nastavení. V mokrém Superpoli, které se jezdí stylem, kdy během 50 minut, můžete objet 12 kol, jsem to risknul a jako prví vyjel na suchých gumách. Několikrát jsem vylepšil čas a dostal se tak premiérově do první řady. Start se mi povedl, ale v první zatáčce jsem měl kolizi s Neukirchnerem. Na výjezdu z dalších zatáček jsem ztratil důvěru k zadní gumě, kterou nám doporučili technici od Pirelli a tak jsem skončil v cíli devátý. Do druhé jízdy jsem si gumu volil sám, ale při odjezdu do zahřívacího kola jsem zjistil, že spojka není tak jak mi vyhovuje.

A navíc start byl naprosto tragický. Po soubojích s Lavillou, Fabriziem se mi před koncem ještě povedlo předjet Baylisse, kterého zradila motorka a tak z toho bylo znova 9. místo. Celý víkend jsme se snažili pracovat na chybách, jenž mi činí zásadní problém a tím jsou starty, ale především pak úvody závodů, jako i okamžité zajetí rychlého kola. Vím, že nic nejde hned, a tak jsem se těšil na Donington. Rád bych předeslal, že jsem velice spokojen s prací týmu a i přes velice zajímavé nabídky, nelituji rozhodnutí pokračovat s týmem Guandalini Racing i v roce 2009. Letošní sezónu jsme pojali více méně "studijně", abychom odstranili všechny chyby a nedostatky, které nás provázejí (především mé jezdecké). Technický ředitel týmu dlouhá léta působil v továrním týmu Ducati, šéfmechanik do letoška v Ducati Corse pracoval a jezdil s vývojovým týmem nejen na motocyklu pro MotoGP, ale i tohoto Superbiku. A inženýr přes elektroniku, který k nám přišel v Brně, je jeden z těch, jenž u všech motocyklů Ducati, jak pro MotoGP, tak i 1098 vytvořili veškerou elektroniku (kontrolu trakce apod.). Nemohl jsem si tedy přát lepší tým, s lepší atmosférou.Brands Hatch mi tedy dalo jeden krásný zážitek, aby to v zápětí vykompenzovalo něčím moc krutým. Po tragické nehodě nám „Černá paní“ z našich řad vzala kolegu, kamaráda, velice rychlého a především nadějného Brita Craiga Jonese. Bohužel se to stává.

Ona si však vždy vybírá ty, co si to nejméně zaslouží. A tak další závod v Donington Parku se nesl v duchu památky na tragickou nehodu. Jen málo bylo motocyklů, na kterých by jste nenašli startovní číslo 18, jako projev sounáležitosti s tím, co se stalo před pár týdny. Závodní kola se však točí dál a i my jsme museli znova závodit. Po kvalifikaci jsem byl 14. Po pravdě řečeno, snad už si ani nepamatuji, kdy v Doningtonu nepršelo. A tento víkend to byl opravdový extrém. Znova jsme jeli mokré Superpole, ale tentokráte jsem se nedokázal posunout a tak mi na startu patřila až šestnáctá příčka. Rozhodující je však stejně závod a do toho se mi podařil jak start, tak i úvodní kolo. Snad jako jediný jsem zvolil přední gumu, která měla mokrý profil, což bylo výhodou ze začátku, s přibývajícím časem však začala klouzat. Držel jsem za svými zády i za těchto podmínek několik velmi silných jezdců a přerušení přišlo právě v čas. Opakovaný start byl z osmého místa horší než ten první, ale zbývající část závodu byla o to zajímavější.

Trošku mne mrzelo, že byl závod znova zastaven jen pár kol před koncem, protože jsem skupinku přede mnou dojel a držel s nimi krok. I tak jsem však mohl být já i tým spokojený s šestý místem v cíli, které nás motivovalo do druhé jízdy na kterou jsem se těšil. Procedura na startovním roštu se dost protáhla, protože začal velký slejvák. Hned v úvodních kolech jsem však zjistil, že mi servismani co spravují moji helmu dali plexi, které se prostě mlžilo a voda z něj neodtékala tak jak by měla, což narušovalo rytmus mojí jízdy. Za těchto podmínek nebylo možné více než 12.místo v cíli, což znamenalo bodové přiblížení v tabulce k soupeřům. Oba anglické závody tak pro mne skončily stejným bodovým ziskem a dalším pozitivním zjištěním, že jsem udělal pokroky tím správným směrem. Ostrovní království sem tak opouštěl s pocitem, že už té vody snad bylo letos dost.“

Mínění Kuby Smrže, však bylo mylné. V první páteční kvalifikaci před závodem na okruhu Vallelunga obsadil až 15.místo, když ve volném tréninku obsadil místo páté. Jenže to najezdil podstatně více kol než právě v zase zmoklé kvalifikaci. Tak snad bude sobotní ráno, druhá kvalifikace a zároveň i Superpole již pod slunečními paprsky.

MPAFoto.com

PR