Vyhledávání

Motokros je můj život , říká Petr KOVÁŘ. Špičkový jezdec a nyní manažer

Motokros je můj život , říká Petr KOVÁŘ. Špičkový jezdec a nyní manažer

Motokros je můj život - Petr KOVÁŘ
POHLED DO ZÁKULISÍ ČESKÉHO MOTOKROSU...

Petr KOVÁŘ

Datum a místo narození: 5.1.1962, Šternberk (Morava).
Nynější profese: Manažer a tiskový mluvčí týmu, občasný komentátor.
Stav: Ženatý, manželka Irena.
Děti: Petr Kovář 24 let, Michal Kovář 19 let, oba hrají fotbal, na motokros neměli to co je důležité- srdce, ale zase nám dělají radost se studiem, asi jsou po ženě.
Nynější bydliště: Praha.
První závod v životě: Ve 14-ti letech, Velké Heraltice (Morava) - 3. místo, třída 50 ccm, Jawa.
První zlatý věnec: Medlov (Morava), třída 50 ccm, krajský přebor.
Mistr republiky a nejlepší umístění v mistrovství světa:
Titulů mám asi 13 - jednotlivci, družstva. Nejvíc si cením 8. místa MS v roce 1987, kdy se mi podařilo v tvrdé konkurenci kubatury 125 ccm dokončit seriál na této pozici. Byl to vrchol mého snažení a tehdy to náš motokros hodně potřeboval, protože hrozilo, že pokud nebude ve světě výsledek, tak nám naše milované Kawasaki zakážou.
Poslední závod v kariéře: Kramolín - Veteráni, před třemi lety.
Nejvážnější zranění: Dokud jsem hodně trénoval, tak praskaly jenom blatníky, ale ke konci kariéry, kdy už mě to moc nebavilo, tak přišlo zranění stehenní kosti v Přerově.
Nejoblíbenější trať u nás a v zahraničí: U nás se mi líbí Holice a Loket. Ve světě potom tratě v Německu, Rakousku a Itálii.
Nejoblíbenější motoristický sportovec: Rossi, Everts. Vážím si toho co dokázali.
Nejoblíbenější nemotoristický sportovec: Fotbalista Messi.
Nejoblíbenější fotbalový klub u nás a v zahraničí: Pochopitelně FC Barcelona.
Vysněný motocykl: Kawa, ta byla v roce 1987 v sérii nejlepší.
Hobby: Fotbal, tenis, hokej- prostě vše kde je to o nasazení.


1) Kdo Tě k motokrosu přivedl? Byl už předtím v rodině někdo blázen do motoristického sportu?
K závodění mě přivedl táta Jaroslav Kovář, který jezdil motokros a myslím si, že na Moravě něco znamenal, dokonce i v mistráku byl na bedně ve třídě 175 ccm a jako soukromník proháněl tovární jezdce strakonické čezety.

2) Kdy jsi poprvé sedl na motorku a kdy na tu závodní? Pamatuješ si ještě na svůj vůbec první závod?
První závod jsem jel ve Velkých Heralticích na padesátce ve 14-ti letech, byl jsem tam třetí a úplně poprvé jsem začal na Manetu asi v pěti.

3) Měl jsi talent i na fotbal (koneckonců ve Šternberku se narodil také Ivo Viktor), kde jsi hrál a co nakonec rozhodlo ve prospěch motorek?
Fotbal jsem miloval ještě víc než motokros, na kondičku to bylo super a proto jsem ji měl velice dobrou. Asi ve 14-ti jsem se rozhodl kvůli tátovi, že motokros budu dělat naplno, protože mě chtěli čím dál více na fotbal, dokonce jsem měl jít reprezentovat Moravu někam do Ruska, ale já to těm manažerům nakonec odmítl a vrhl se na motorky, fotbal byl od té doby pro mě ideální doplňkový sport. Byl jsem takový Messi, rychlý malý, drzý, nikomu jsem moc nenahrával, protože jsem byl vždy útočník a ten dává goly. Byl jsem vždy individualista a proto to taky nakonec tak dopadlo a asi nelituji, ale když dnes vidím ty naše útočníky v repre, tak mě bolí u srdce, čahouni a nic.

4)Co vojna? Přivedla Tě do pražské Dukly hned nebo nějakou oklikou?
Do pražské Dukly jsem šel z olomoucké Dukly, kde mě vzali asi v 16-ti, tam jsem v podstatě začínal s velkým motokrosem, byli tam v tu dobu výborní jezdci- Anthony, Janiš od kterých jsem se pochopitelně měl možnost při tréninkách něco naučit- mechanik Pokorný, prostě tam byl dobrý systém, který dnes mladým klukům chybí.

5) Jak na Tebe působilo prostředí v Dukle? Co ti to dalo po jezdecké stránce?
V Praze to bylo po všech stránkách ještě lepší, prostě tehdy vrchol pro jezdce, to věděl i můj táta hned od začátku a proto jsme spolu dělali vše abych se tam dostal a moje jezdecká úroveň šla ještě nahoru. Byli tam nejlepší závodníci - Falta, Churavý, Velký a od nich jsem se učil za dozoru nejlepších trenérů - Helikar, Hřebeček, kteří ve mně viděli právě nástupce po těchto borcích, výborní mechanici - Rosa, Procházka, ale z počátku jsem si musel motorku připravovat sám, to byl pro mě trošku problém, protože doma mě techniku dělal táta, já měl vždy na starosti fyzičku a školu. V Dukle byla fantastická parta jezdců z mé věkové kategorie - Soldát, Kunc, Špaček, Krajčovič, Frolík, Kroupa, Poslední, prostě ta zábava už asi dnes taková nikdy nebude a hlavně systém ve společném tréninku s takovými esy motokrosu, to byla pro mě velká výzva, mohl jsem jít opět nahoru a už se těšil na první závody v mistrovství světa.

6) Kdy a kde jsi poprvé nastoupil do závodu mistrovství světa? Jaký byl výsledek? A měl jsi před světovými jezdci napoprvé velký respekt?
Bylo to asi v 18-ti na trati v Holicích a jel jsem na Čezetě, ale závod jsem kvůli technickým problémům nedokončil, protože jsme snižovali mašinu pro mou malou postavu a ona nevydržela (rám), respekt jsem měl, to je jasné a velké nervy, ostatně nervozní jsem byl před startem vždy, to musí být, ale jak spadlo bydlo, nebo rozhodčí pískl do píšťalky, tak potom se nastartovalo moje srdíčko a začal jsem bojovat se soupeři.

7) Kdo Ti v první fázi ve světovém šampionátu nejvíc pomáhal radami?
Jak jsem již napsal byl to hlavně trenér Helikar, později i Hřebeček, ale vše jsem přirozeně vždy konzultoval s tátou, to byl nejlepší trenér, vždy kladl důraz na to, abych dělal víc než soupeři. Nezapomenu nikdy na to jak doma v Dlouhé Loučce, když zapršelo, tak jsme vyrazili trénovat, táta na to byl pes, ale pro mě to bylo velice důležité naučit se na bahně, jízda ve stupačkách. Potom přišly závody na blátě ve Skutči, bylo to armádní mistrovství a já tam, jako olomoucký bénjamínek, prohnal esa z pražské Dukly - Churavý, Velký, Falta). Tam si mě asi poprvé vůbec všimli státní trenéři.

8) Jak fungovaly motorky ČZ? A od kdy to začalo s nimi jít z kopce?
Když jsme jezdili pohár Míru a Přátelství, byl to seriál závodů na východě, tak to bylo v pohodě, ale jak přišli první závody v Rakousku, tak bylo zle a já ve 22-ti zjistil, že je někde chyba, do té doby mě bylo řečeno a stále zdůrazňováno, že zetka je nejlepší.

9) Byly tlaky, které Tobě i ostatním našim klukům bránily v přechodu na cizí značky?
V roce 1981 jsem jel jako poslední český závodník na továrním vodníku ČZ 125 ccm MS Holice. Bylo to hrozné, ale já dostal šanci, která mě ovšem ve vývoji hodně zastavila a zbrzdila, ale nic jiného se nedalo dělat, vrcholem byly závody družstev MS ve slovenském Sverepci roku 1983, kdy jsme postupně odpadli na problémy s brzdami, já jel dokonce na prvním místě před Geborsem a to už byl opravdu vrchol neschopnosti fabriky a posléze se děly velké, pro nás důležité věci. Továrna ČZ po tomto krachu konečně přiznala prostřednictvím pana Zemena, že z MS definitivně odstupují a pro nás závodníky tehdejší doby, v nejlepším jezdeckém věku to byla šance skočit na zahraniční techniku a ukázat světu, že na to máme. Jenomže to nebylo tak jednoduché jet na cizí mašině u nás, to bylo hodně práce, hodně práce ze všech možných stran na všech úrovních, to bych snad o této době napsal další knihu, ale nakonec se to přece jenom podařilo a já v roce 1984 okusil první stroj Kawu od Falty na repre úrovni, prostřednictvím firmy Mefo, která nás jako reprezentaci potom dlouho podporovala.

10) Kterého výsledku a závodu v mistrovství světa si nejvíc vážíš? A na některý by jsi nejraději zapomněl?
Tehdy jsme prožívali všechny závody, protože mašiny byly skvělé, byl to náš sen jet na japonské technice, ale pro mě byly fantastické tři Velké ceny, Dalečín, Sverepec a Holice. Prostě vrchol snažení všech co mě pomáhali. Dalečín 1985 - čtvrté místo, Sverepec 1986 - druhé místo a Holice 1987 bronz, těchto výsledků si osobně hodně vážím, protože světový motokros si dovolím tvrdit byl na vrcholu všech sil, jenom na sobotní kvaldu se sjíždělo na sto závodníků, to byl neskutečný mazec. Nenáviděl jsem pískové tratě a když jsem je přežil, tak jsem byl rád, že to mám ve zdraví za sebou.

11) Jak se Ti zamlouvaly halové závody?
Jel jsem několik sezon halové závody v Německu, seriál, bylo to dobré zpestření a možnost vydělat si nějaké penízky. Také jsem měl německé sponzory, kteří chtěli, abych tam závodil, navíc po revoluci jsem tam jezdil sám s mechanikem. Volnost a svobodu jsme si na závodech docela hodně užívali.

12) Kdy a proč ses rozhodl zakončit kariéru? Byl konec psychicky náročný? Nebo jsi toho nechal s lehkým srdcem?
Ke koneci mé dlouholeté závodní činnosti napomohlo vážné zranění nohy v Přerově, pak jsem se ještě vrátil na jednu sezonu a ve 36-ti jsem skončil. Veterány jsem jezdil tři roky, bylo to docela zajímavé a užil jsem si to.

13) Který světový jezdec Tě tehdy nejvíc zaujal? A kdo byl Tvůj největší kámoš?
Tak určitě Francouz Jean Michel Bayle, také John Van den Berk s kterým jsem si hodně rozuměl a při závodech jsme dělali srandu i když to tehdy kvůli domluvě bylo docela složité.

14) Popiš stručně svoje současné aktivity v motokrosu. Veterány už nejezdíš...
Nyní dělám už několik let manažera v Orionu, momentálně v Orion Litomyšl-RS Petrol týmu a musím říci, že letošní sezona se nám opravdu moc vydařila.

15) Co říkáš na momentální stav českého motokrosu? Co všechno mu chybí?
Nechci se moc vyjadřovat k současnému stavu našeho motokrosu, mám nato pochopitelně svůj názor, ale připadá mi, že dnes hodně chybí našim jezdcům to závodnické srdíčko, které se tehdy v Dukle rozvíjelo. Je prostě jiná doba, na mladé jezdce číhá mnoho nebezpečí hlavně počítače, které spolknou spoustu času místo trénování. Také tehdy byl světový motokros někde jinde, na závody MS jezdilo kolem stovky borců a za úspěšnou sobotní kvalifikaci jsme dostávali slušně zaplaceno, v neděli byly navíc prémie za umístění do 25. místa. Dnes můžeme "poděkovat" světové agentuře Youthstream a panu Luongovi kam to dotáhli, udělali si z toho prostě byznys, pořadatelé jenom platí, závodníci taky. Strašně mě štve ta současná světová situace v motokrosu, ale my, samotní jezdci, s tím asi nic nesvedeme. Český mistrák má podle mě dobrou úroveň, brněnská agentura Forsage se již dlouhou dobu snaží dělat kvalitní závody, já je osobně pamatuji jak začínali dělat halové závody v Brně, hodně to prožívají a držím jim palce, aby to vydrželi dělat dál.

16) V posledních letech se objevilo několik mladých talentovaných jezdců. Jenže postupně všichni upadli do českého průměru. Čím to? Vždyť v mistrovství světa se dobře ukazují už i jezdci z jiných bývalých soc. států?
Mladí jezdci u nás jsou a doufám, že stále budou, Michek, Neugebauer, ti jsou momentálně nejlepší, ale za nimi je díra, potřebovali bychom větší základnu, ale zase narážíme na peníze. Ve světě mají také v současné době finanční problémy, ale jsou výjimky, třeba Rusové jdou podle mě nahoru.

17) Jaké vidíš východisko?
Vyhlídky nevidím růžově, motokros je finančně náročný sport, u nás se to dá ještě nějak přežít díky nadšeným sponzorům, ale jet svět v prestižních třídách a nevydělat si tam nic, to je prostě katastrofa. A bez pravidelného kontaktu ze světem nemůžeme uspět.

18) Jak se Ti zamlouval letošní český šampionát? Kdo se Ti líbil, kdo Tě překvapil (mile i nemile), kdo tě zaujal z mladých jezdců?
Náš šampionát se mi letos zase zamlouval, měl náboj a divák se určitě bavil. Líbil se mi Kulhavý co udělal s konkurencí v Přerově, pochopitelně souboj Bartoš - Németh o stříbrnou pozici byl také vzrušující. Někteří mladí dali o sobě vědět, ale ještě to nějaký čas potrvá, než se prosadí.

19) Fanoušci Tě znají i jako komentátora motokrosových závodů. Jak jsi s touto činností začal, kdo Tě k mikrofonu přivedl? A jak moc Tě to baví?
Komentování závodů mě docela chytlo, začalo to Orion Cupem v Litomyšli, pak i motoskijoring, superkrosy - Ostrava, Brno, Litovel, něco v televizi a rádiích. Navíc mám dobré kamarády, kteří mě s tím pomáhají - Jari Kurri, Evžen Zadražil a pak je to paráda komentovat. Motokros jsem vždy prožíval, snažím se to přenést i na diváky, dát jim nějaké informace a souboje na trati prožívat naplno a když fanoušek odejde ze závodů a je spokojen, tak je to vrchol snažení. Při závodě moje hlasivky dostanou pěkně zabrat, ale na to jsem si už zvykl, jenom mě štve, když je závodiště špatně ozvučené, pak je to škoda práce.

Petr Kovář také napsal knihu MOTOKROS MŮJ ŽIVOT, kterou máme nyní na prodej za velice příznivou cenu 130,- Kč. Pokud si chcete knihu zakoupit, můžete si ji objednat na e-mailu: asistentka@forsage.cz a vyzvednout osobně u nás ve firmě nebo Vám ji můžeme zaslat na dobírku (+ cena za dobírku)

 

 

Forsage  - http://www.moto-cross.cz/  

 

Fotogalerie

Finálový závod MMČR v motokrosu 2011 v Přerově objektivem Jana Pořízka

Další fotografie 1 2 3 4 5 6 7 8

Vaše komentáře

Bookmark and Share

MOTORA - autodíly za nejlepší cenu