V Poběžovické kotlině u Holic se letos závodilo v hlubokém bahně

"Očima Evžena Zadražila" - Holice 3.7.2011

Na světově proslulé trati v Poběžovické kotlině u Holic, kde se závodí již od roku 1951, se jel třetí závod MMČR v motokrosu „LR COSMETIC/ADOS CUP 2011“.
Předpovědi počasí vyhrožovaly silným deštěm. A bohužel nelhaly...

Bylo tudíž pravděpodobné, že se bude v tomto závodě lámat chleba v dělbě bodů do sedmidílného seriálu v honbě za tituly letošních mezinárodních mistrů republiky.

V předvečer závodu se v depu děly nejrůznější věci. Někdo v poklidu griloval u svého auta, někdo na poslední chvíli vyčkával ve frontě na technickou přejímku, jiní v hloučku žhavě diskutovali o odvolání VV Svazu motokrosu beze strachu.

Nedělní ranní přejímka ještě doplnila stavy závodníků v jednotlivých třídách, nejvíce se jich sešlo ve třídě OPEN (celkem 48). V ostatních kategoriích se pak v dopoledních kvalifikacích bojovalo pouze o postavení na startu. A právě během kvalifikací začalo docházet k extrémům, které pak pokračovaly i v rámci odpoledních rozjížděk. Vše způsobil jediný fenomén – silný déšť. Než se dostanu k rozboru jízd jednotlivých kategorií, uvedu hned několik paradoxů, které byly v Holicích k vidění:

- absolutně nejrychlejší čas v kvalifikacích zaznamenal jezdec třídy Veterán (těm totiž na kvalifikaci ještě nepršelo)

- ve všech třídách dostal alespoň v jedné rozjížďce 8. jezdec v pořadí 2 kola

- ve třídě Veterán dostal 4. jezdec v pořadí od vítěze 1 kolo

- již ve druhém kole ukazoval sportovní komisař jezdcům modrý prapor při předjíždění o kolo zpět

- pilot, který v úvodním kole dvakrát upadl a vyjížděl z posledního místa, stál po ukončení jízdy na stupních vítězů

- vítěz rozjížďky nadělil druhému v pořadí 2:43, což bylo více, než kvalifikační čas naprosté většiny startovního pole

- jezdec, který nedojel druhou rozjížďku, stál přesto na stupních vítězů při celkovém vyhlášení (vlastně nestál, protože to ani netušil a tak se na vyhlášení ani nedostavil)

Těch paradoxů by se jistě našlo i více, ale pojďme se věnovat odpoledním závodům konkrétně. Ve třídě Veterán, kde bylo přihlášeno 34 jezdců, to místy vypadalo, jako že se vůbec nezávodí. Druhá jízda se dokonce zkracovala na 10 minut + 2 kola, trať měly na druhé jízdy zkráceny všechny kategorie. Honza Mrázek potvrdil roli lídra této třídy a zvítězil v obou jízdách. Jedinými soupeři mu byli Zdeněk Gottwald a Roman Skalka, ostatní bojovali spíše sami se sebou. Dlouho se v popředí držel i domácí borec Dušan Tichý, ale chtěl si tak moc udržet kontakt s čelem startovního pole, že začal dělat chyby a pak více ležel, než jel.

Ta poloha v leže byla však typická pro většinu jezdců této třídy. V jeden moment jsem dokonce jako komentátor znejistěl, zda již nebyla rozjížďka ukončena, neboť jsem dlouho neviděl projet kolem věže žádný motocykl. Ale nebyla. Rozhlédl jsem se totiž po celé dráze, která je z komentátorského stanoviště vidět téměř kompletně a po chvíli zkoumání jsem zjistil, že se dopředu pohybují pouze čtyři jezdci...!!! Ostatní buďto mezitím již vzdali a nebo se někde váleli v blátě. Byla k vidění i místa, kde na pár metrech leželi třeba i čtyři jezdci najednou, beznadějně zahrabáni v blátě. Soutěžácký styl nakonec pomohl k celkovému druhému místu v této třídě Zdeňku Gottwaldovi, třetí místo bral další soutěžák Roman Skalka. Třída Veterán bohužel v odpoledních jízdách postrádala Romana Heinricha. Ten byl sice v kvalifikaci třetí, stihl však ještě během ní nepříjemně spadnout a kvůli fraktuře levé stehenní kosti bude bohužel nějaký čas mimo hru. Dalším smolařem byl v Holicích Míra Štaud. Tomu zase vypověděl službu jeho motocykl a na čele zvlášť bodované třídy nad 50 let ho tak vystřídal Jarda Potůček.

V kategorii MX2 projevil již při kvalifikaci ostré tempo Maďar Bence Szvoboda. Vyhrál i holeshot první jízdy, ale chyba hned v prvním kole ho vyřadila skoro na 5 minut. Tak dlouho totiž doloval svůj motocykl z bezedného bahna, když se mu z první pozice nepodařilo udržet optimální kolej. Moment, kdy jeho motocykl beznadějně zapíchnut do bláta zadním kolem trčel jak svíce předním kolem do nebe, byl jistě vděčný pro přítomné fotografy. První jízdu pak ovládl Francouz Florent Richier. S jistým náskokem vyhrál před Petrem Smitkou a vypadalo to, že tomu tak bude i v jízdě druhé. V té však nejlépe odstartoval právě Petr Smitka a dokázal všem, že nejezdí seriál MS třídy MX2 náhodou a s přehledem vyhrál. Mimo jiné i proto, že snad jako jediný během jízdy ani jednou nespadl. Toto se právě nepovedlo Richierovi a i když slušně dotahoval plochodrážním stylem čelo závodu, po jednom z pádů z jízdy odstoupil. Odjel do depa a tak se ani nemohl dostavil na celkové vyhlášení, kde mu patřilo celkové třetí místo, protože to ani v nejmenším nečekal. Marek Sukup, který sice nepatří mezi milovníky blátivých tratí, přesto díky dvěma třetím místům vylovil v holickém blátě celkové stříbro. Josef Kulhavý, lídr šampionátu před Holicemi, se tentokráte celkem trápil, avšak bojoval jako lev a tak mu draze získané body za čtvrté místo nakonec zajistili červenou tabulku vedoucího jezdce i po tomto závodě. Uznání patří i pátému muži v pořadí holického závodu, junioru Janu Kučerovi. Dobré výkony podávali také Milan Špičák a Tomáš Šimko, neúprosné výpadky jim však znemožnily sáhnout si v Holicích na vavřínové pozice.

Asi nejnapínavější souboje mohli diváci vidět ve třídě OPEN. V první jízdě nejlépe odpálil Martin Michek, stíhán svým týmovým kolegou Petrem Bartošem. Martina pak ale neminul pád, po kterém byl nucen odhodit i zcela zablácené rukavice a po mokrém heftu mu klouzaly ruce tak, že ani sám netušil, že dojel ještě šestý, byť se ztrátou kola, které mu nadělil suverénně jedoucí Petr Bartoš. Ostatně Petrova radost v cíli byla nevídaná. Ale také oprávněná. Však druhému Michalu Kadlečkovi nadělil bez sedmnácti vteřin celé tři minuty...! Ve druhé jízdě ale Petrovi „vyfoukl“ jeho oblíbenou pozici na kraji startovacího roštu nejrychlejší muž kvalifikace Martin Žerava. Ani jednomu se pak start nepodařil a počínaje holeshotem se až do šachovnice ujal vedení Martin Michek. Ten jako jediný neudělal během druhé jízdy chybu a jel si pro vítězství. Nikdo však v tu chvíli nevěděl, jak to dopadne celkově. Vypadalo to, že by mohl celkově vyhrát Petr Bartoš. Postupoval totiž dopředu a hnán svým manažerem Petrem Kovářem, chtěl ke konci jízdy předjet jinak velice vyrovnaně jedoucího Petra Michalce, což by mu zajistilo celkové vítězství.

Bohužel se však Petr Bartoš při tomto manévru dostal do neprůjezdného bláta a vidina vítězství byla tatam. V cíli nakonec spočítali bodovou shodu hned třem jezdcům - Michkovi, Žeravovi a Kadlečkovi. Díky vítězné druhé jízdě nakonec připadlo celkové zlato právě Martinu Michkovi, který byl velice šťasten, že dokázal na blátě porazit své dva o půl generace starší, velmi zkušené rivaly, kteří navíc své kvality často projevují na rozdíl od Martina právě na blátě...

Na Petra Bartoše pak zbylo až celkové čtvrté místo, pátou pozici si zaslouženě odváží po stabilním výkonu Petr Michalec. Překvapivě dobře si v první jízdě vedl Severomoravan David Matocha, který si hodně dlouho držel bronzovou příčku. Ani on se však nevyvaroval chyby a v samotném závěru se propadl na páté místo. Jirka Čepelák si hlavně díky dobrému počínání ve druhé jízdě vybojoval šestou příčku a jeden z hlavních kandidátů na letošní titul Kornél Néméth byl v Holicích až osmý. Přesto mu však nadále patří druhá příčka v průběžné klasifikaci šampionátu, vítězný Michek mu však odskočil a vede již o slušných 22 bodů. Martin tak má dobře vykročeno ke svému prvnímu individuálnímu titulu v seniorské kategorii. Před námi je však další závod ve Vranově u Brna, který se pojede v neděli 24.7. Také na této trati může být bláto velmi zrádné. O tom jsme se mohli přesvědčit vloni.

Pojďme se tedy těšit na tento podnik, jímž se seriál MMČR přehoupne do své druhé poloviny!

Evžen Zadražil
www.motosportchynov.cz
www.forsage.cz