Byl to zlatý víkend, na jaký nelze zapomenout,“ říká po Spa šéf týmu ISR Racing Igor Salaquarda.

Tisková zpráva týmu ISR Racing
Praha, 4. května 2010

Triumf české chytrosti

„Byl to víkend, na jaký nelze zapomenout,“ hodnotí s odstupem času druhé pokračování Světové serie Renaultu 3.5 v belgickém Spa-Francorchamps šéf týmu ISR Racing Igor Salaquarda. Není divu. Nestává se tak často, aby stáj, jež se jeden den ocitne úplně na dně, nazítří stanula na nejvyšším stupínku.

Sobota skutečně oběma jezdcům ISR, Filipu Salaquardovi a Argentinci Estebanu Guerrierimu, totálně nevyšla. Filip se v kvalifikaci nemohl dostat k zajetí rychlého kola, protože seance byla neustále přerušována červenými vlajkami. Nakonec se musel spokojit s postavením na chvostu startovního roštu. Ještě hůře dopadl v souboji s časem Guerrieri. Tomu se zablokovala přední kola na nejméně vhodném místě, v prudkém klesání do pasáže Rivage. „Od pátku jsme trochu laborovali se zahříváním brzd. Esteban ve snaze zbavit se tohoto problému si přenastavil rozložení brzdného účinku na obě nápravy.

Nebylo to ale šťastné rozhodnutí. Navíc v kritickém okamžiku byl blízko špinavého okraje dráhy a už nedokázal zabránit havárii,“ vysvětluje Igor Salaquarda. Ačkoliv vůz na první pohled nevypadal příliš poničeně, mechanici při zevrubné kontrole zjistili, že má poškozené řízení. To se do startu závodu už bohužel nepodařilo opravit. Smůly se nezbavil ani Filip Salaquarda. V zahřívacím kole v jeho formuli praskla hadice, vedoucí olej mezi převodovkou a chladičem. „Selhal takový titěrný spojovací díl. Dokud jsem jel, nebylo nic patrné. Jakmile jsem ale zastavil na roštu, vzplanul na výfuk vytékající olej. Naštěstí byl požár rychle uhašen a motoru nijak neublížil,“ vzpomíná na dramatické okamžiky Filip Salaquarda.

Nedělní kvalifikace byla ve znamení pokračujícího Filipova martýria. Ne a ne trefit kolo s relativně malým provozem a hlavně bez žlutých vlajek. Esteban měl o chloupek větší štěstí, byť 12. pozice na roštu neslibovala zázraky.

Do hry ale vstoupilo nevyzpytatelné ardenské počasí. Při nájezdu do startovních pozic začalo lehounce pršet. Po bleskové poradě a hlavně při pohledu na zataženou oblohu padlo rozhodnutí přezout na pneumatiky do deště. K tomuto kroku se posléze odhodlala i většina soupeřů, jenže se přitom zapomněla dívat na časomíru…
Během zahřívacího kola se spustil úděsný liják, který na chvíli dokonce přešel do krupobití. Start byl proto logicky odložen. Mechanici ISR ovšem v této prodlevě nezaháleli: „Dokončili jsme přenastavení aut na mokrý závod. Není to jednoduché ani za normálních podmínek, a teď chlapci dělali v průtrži mračen. Zvládli to ale na jedničku,“ pochvaluje si Igor Salaquarda.

V první fází klání se Guerrieri držel na rozhraní první a druhé desítky, Salaquarda pomalu stoupal vzhůru: „Předjel jsem Kunimota, ale bylo to velké dobrodružství. Vozy přede mnou zvedaly oblaka vodní mlhy a já v některých chvílích jel prakticky poslepu. Protože jsem se předtím třikrát nedostal do cíle, chtěl jsem tentokrát bezpodmínečně dojet. To se mně nakonec podařilo.“ Škoda nedorozumění při pitstopu, kdy byly pro Salaquardu připraveny omylem Guerrieriho pneumatiky (každý jezdec má přidělenu svoji sadu a nelze ji měnit ani v rámci týmu). Český reprezentant tak čekáním na správné obutí spadl z dvanácté na konečnou patnáctou příčku. 

Zastávky v boxech měly však pro ISR i pozitivní efekt: „Sledovali jsme, kdy začne měnit gumy konkurence. Bylo to vesměs velmi brzy. Oba jezdce jsme proto drželi na trati co nejdéle. Esteban měl před sebou volno a sázel jedno nejrychlejší kolo za druhým,“ osvětluje tajemství senzačního triumfu Igor Salaquarda. A ještě jeden faktor hrál týmu z Čestlic u Prahy do karet. Při již vzpomenutém přezouvání před startem porušili mechanici celkem v deseti(!) případech ustanovení, zakazující práci na formulích v době kratší než tři minuty před odjezdem do zahřívacího kola. Postižení jezdci, z nichž se většina pohybovala v čelní skupině, museli absolvovat trest v podobě průjezdu boxovou uličkou. Guerrieri se tak ke svému úžasu ocitl na vedoucí pozici.

S přehledem si ji pak udržel až do průjezdu pod šachovnicí. „Byl to hodně těžký závod, člověk se musel celou dobu maximálně soustřeďovat. Když mně oznámili, že deset aut musí za trest projet depem, šlapal jsem na to, jak to jen šlo. Když jsem uviděl tabuli a na ní P1, byl jsem překvapený, ale šťastný. Pro ISR je to vynikající výsledek. Jsme nová stáj a tohle vítězství si fakt zasloužíme,“ svěřil se bezprostředně po závěrečném ceremoniálu vítěz.

S jeho slovy nelze než souhlasit. Parta pouhých dvanácti lidí se zasloužila o největší týmový úspěch v dějinách našeho formulového sportu.

Zpracoval: Sport-Press, foto Renault Sport

PR

Fotogalerie

Stáj ISR Igora Salaquardy ve Spa zlatá, foto týmu