Definitivní tečku za sezónou F1 obstará okruh v brazilském Interlagos

VELKÁ CENA BRAZÍLIE Z POHLEDU PNEUMATIK

Interlagos, 24. listopadu 2011 – Je tu konec letošní sezony formule 1, první sezony po návratu Pirelli do závodního kolotoče po dvaceti letech. A definitivní tečku mu obstará okruh v brazilském Interlagos. Jedná se o jednu z nejkratších a zároveň nejvíce zajímavých tratí v kalendáři. Výjimečná je ale i samotná délka sezony 2011. V Austrálii totiž začala přesně před osmi měsíci a takto pozdě končil ročník formule 1 naposledy v roce 1963.

Závod v Brazílii je vypsán na 71 kol, během kterých se jezdci budou muset popasovat se specifickými podmínkami okruhu. Jezdí se tu proti směru hodinových ručiček. Startovní rovinka vede do kopce (což zvyšuje riziko zapnutí mechanismu proti zablokování motoru při rozjíždění). Zajímavostí je, že četná převýšení z okruhu činí i oblíbené dějiště cyklistických závodů. Podívejme se na klíčová místa okruhu Josého Carlose Paceho (jak je trať oficiálně pojmenována) z pohledu pneumatik:

Trať:

Cílová rovinka je nejvyšším bodem okruhu. Následuje prudké klesání do Sennových esíček. Stabilita vozu je v nich extrémně důležitá. Právě tady se dá velmi dobře předjíždět..

Zatáčka Curva do Sol se jede na plný plyn v rychlosti kolem 250km/h. Příčné přetížení dosahuje hodnoty 4G. Pneumatiky se v této zatáčce musí vypořádat s velkým zatížením.

Maximální rychlost na rovince Reto Opposta je 310km/h. Hrbolatý povrch trati by mohl vozy destabilizovat, ovšem struktura pneumatik hrboly absorbuje a neutralizuje tak vertikální pohyb šasi. Vůz je tím pádem perfektně usazen k zemi a je v ideální pozici v brzdné zóně před následující zatáčkou.

Po další rovince následuje sekvence pomalých zatáček. Ty se projíždí na druhý a třetí rychlostní stupeň a jezdci hojně využívají jízdy přes obrubníky. Přítlak je zde malý a trakce klíčová. Veškerou přilnavost tudíž v této sérii zatáček obstarávají pneumatiky.

Trať následně stoupá zpět do kopce na cílovou rovinku. Jedná se o na sebe navazující levotočivé zatáčky, které na pneumatiky působí velkými silami. V poslední zatáčce před cílovou rovinkou je nutné šlápnout na plyn co nejdříve. Opět záleží na pneumatikách, jak rychle dokážou přenést točivý moment na přilnavost vůči asfaltu. Po položení nového asfaltu v roce 2005 je trať méně hrbolatá.

Strategie bude ovlivněna krátkou dobou strávenou v boxech. Výměna pneumatik s průjezdem boxovou uličkou trvá méně než dvacet sekund.

Silniční a závodní pneumatiky:

Co vlastně mají pneumatiky pro běžný provoz a směsi PZero společné?

Závodní pneumatiky PZero jsou širší než pneumatiky pro běžný provoz. Jejich struktura je velmi tuhá a ramena vysoce posazená. Oproti tomu silniční pneumatiky mají hluboký dezén a jsou tvořeny tvrdou směsí, která jim zaručuje dlouhou životnost.

Pneumatiky PZero určené pro silnici vydrží mnoho tisíc kilometrů. Závodní pneumatiky jsou zničené po několika stovkách kilometrů. Pneumatiky pro formuli 1 dokážou aerodynamickou zátěž ve vysoké rychlosti znásobit až třikrát. Běhoun klasických silničních pneumatik zůstává v proměnlivých podmínkách prakticky stejný.

Závodní pneumatiky PZero jsou designovány pro co nejvyšší výkon. Zvládnou poskytovat nejlepší možnou přilnavost i v rychlých zatáčkách při přetíženích rovnajících se 4G.

Přilnavost silničních pneumatik je čtyřikrát nižší. Operativní teplota formulových pneumatik dosahuje 100 stupňů Celsia, což maximalizuje jejich adhezi. Silniční pneumatiky se kvůli jejich tvrdší struktuře zahřejí na čtyřicet stupňů

Skvělá přilnavost pneumatik PZero pro formuli 1 je zdůrazněna při brzdění. Běžný vůz při brzdění generuje deceleraci rovnající se 1G, ovšem formule 1 generuje i 5G. Z 330 na 80 kilometrů v hodině monopost formule 1 zpomalí za zhruba tři sekundy.

Stejně velké rozdíly můžeme sledovat i u pneumatik do deště. Ve formuli 1 pneumatiky do mokra dokážou odstředit 60 litrů vody za sekundu. Silniční pneumatiky za sekundu odstředí 13 litrů. Za normálních podmínek to zajistí perfektní bezpečnost jízdy.

Formule 1 má ovšem od normálních podmínek daleko. Nesmírně velká úroveň přilnavosti vozům umožňuje naplno využít jejich sílu motoru a akceleraci.

Normální osobní vůz akceleruje z nuly na 60 kilometrů za hodinu za dvě a půl sekundy. Monopost se za stejnou dobu dostane na stovku. V dalších pěti sekundách se rychlost obou vozů zdvojnásobí. Rozdíl mezi výkonností, přilnavostí a laterální zátěží obou verzí potvrzuje konkurenceschopnost závodních pneumatik PZero.