Le Brno 2009 definitivně zakončí sezónu Masarykova okruhu. Za týden.

ZU a další podrobnosti zde

 Proč to vlastně děláme ...

Amatérské okruhové závody Le Brno a Le Most

Původní myšlenka vznikla někdy na jaře v roce 2001, kdy jsme s pár kamarády potrefenými benzinem a motory dospěli k názoru , že to přesouvání se po našich silnicích z místa na místo v nekonečných kolonách má pramálo společného s tím, co jsme si představovali při získání řidičského průkazu , i když u mnohých je to již pěkná řádka let.Posadit se za volant , pevně přitáhnout pásy a protáhnout pár zatáček na hranici adheze pneumatik a možností vyladěného podvozku, je stejně nemožné, jako v pravé poledne zaparkovat poblíž centra některého z našich velkoměst.
Od uspořádání tajného závodu z Aše do Mikulova jsme rychle upustili a začali hledat vhodnou cestu , která by se dala uzavřít.Pár takových úseků jsme sice objevili, ale kvalita vozovky a intimní blízkost staletých dubů nás přesvědčily o tom , že ani tudy cesta nevede.Přece jenom máme málo natrénováno, a ne vždycky to máme pevně v rukách.Občas se chybička vloudí a my nechtěli riskovat poškození metalických laků našich miláčků.
Po pár týdnech pátrání jsme ale objevili bezva místečko.Silnička jako malovaná, zatáčky široké, sjezdy, i výjezdy do kopce prostě paráda.Stromy i svodidla v uctivé vzdálenosti, a téměř u nejdelší rovinky hospůdka.Hned jsme si to tam zamilovali v neposlední řadě taky proto, že to leží téměř za humny od našeho bydliště.Když jsme se zeptali místních houbařů, co že je to za kouzelné místečko, řekli nám ti dobří lidé, že je to prý Masarykův okruh, zvaný též Maseca to už se nám zdálo trošku povědomé. Když jsme se dostali do hlavního stanu místního bosse, nebyl až tak zásadně proti tomu nechat tam u sebe pár magorů zajezdit si, co to dá. Jenom ten lístek,kterej nám chtěl vnutit, nám svou výší připomínal cestu kolem světa.
Toto zjištění nás utvrdilo v tom, že je potřeba sehnat někoho, kdo se s námi o ten ranec podělí.
Začali jsme tedy vytvářet kuchařku, podle které by to celé dostalo nějaký řád, a byla z toho pěkná akce pro podobně pošahaný maníky jako my.
Jako první bylo potřeba určit celkovou délku tohoto podujatia.Když se má jeden povozit, tak pořádně, a tak jsme se sjednotili na 12.hodinách, ať si užijeme taky trochu té tmy.Pěkně od osmi do osmi.
Jako další bod vyšel automobil.Jelikož to má být pro lidi, tak nejlépe lidový, to znamená sériový a splňující parametry STK.
Aby človíčci nepřišli k úrazu, nasadí si na hlavu laminátový klobouček a dámičky mohou mít kloboučky květované.
Tohle by bylo jako základ a na podrobnější rozbor jsme založili na internetu parádní stránky: www.arcbrno.cz. Pak už jsme jenom čekali, kolik lidí se tam ukáže a podělí se s náma o ten jedinečnej vodvaz.
Podle mýho to bylo boží, bomba, vodvaz, orgasmus.
Jeden si tam mohl připadat jako Jacky Ickx v dobách své největší slávy při 24 Le Mans.
Otevřený boxy a v nich naskládaných nějakých 30 teamů bylo něco nezapomenutelnýho.
Startovalo se letmým startem za originál safety carem,auta polepená startovními čísly připomínala prvomájové alegorické vozy, ale každý si jistě připadal, že řídí alespoň GT 40 nebo Porsche 917. Největší obavy jsme měli z pneumatik, brzdových destiček a spotřeby PHM. Díky dešti (asi), všechno dopadlo OK. Gumy i destičky se nám podařilo snížit asi o padesát procent, což je oproti předpovědím úplná bomba. Na benzin se vybírala 6000.záloha a na asi 1000 ujetých kilometrů to všem vystačilo, což taky pokládáme za úspěch. K naší nemalé radosti taky nedošlo k žádné vážnější kolizi až na posádku jedné Imprezy, která nějak nezvládala veliké a neklidné stádo koní pod kapotou a svůj kočárek trošku oťukala o svodidla. Museli to potom dlouho slepovat americkou páskou a proto se v konečném pořadí dostali na úroveň srdcařů s Trabantem, kteří kroužili s železnou pravidelností.
Trabantisti byla taky jediná posádka ve které se objevila ženská, aby nám chlapům dokázala, že i baby umí kroutit volantem a rády si čuchnou i k něčemu jinému než je Chanel nebo vanilka.
Po roce jsme to stejné zopakovali na Autodromu v Mostě, a troufám si říct, že to opět bylo skvělé.
Taky lilo jako z konve, takže žádné nové poznatky ohledně gum a obložení jsme nezískali a co se týká atmosféry opět byla super.
Trabantisti se sice tentokrát nedostavili, ale Subaru od neustálého rytí v kačírcích přetrhlo rozvoďák, takže opět skončilo mimo TOP TEN.
Pro další roky jsme uchystali závody na obou okruzích a doufáme, že jsme tím založili pěknou tradici amatérských vytrvalostních závodů Le Brno a Le Most. Od roku 2005 chceme jarní akci prodloužit na dvacetčtyři hodin, podle slavného francouzského svátku všech motorových nadšenců a bláznů 24heures du Mans, ale bůh ví, jestli se nám to podaří.
Nejkrásnější na tom však je , že si člověk na vlastním autě vyzkouší ty různá tuningová vylepšení a pozná co dělá filtr , laděný výfuk, nebo tvrdší podvozek. V neposlední řadě taky zjistíte, že je mnohem lepší a bezpečnější prohánět se po kvalitním okruhu , než se nechat vystřelit zapomenutou dírou v silnici přímo pod kola protijedoucí Tatry s pískem. Když to spočítáte , vyjde to i podstatně levněji. Co se týká adrenalinu taky se ho dá užít dost a dost. Je to zvláštní pocit , když po dvou a půl hodině vystoupíte z auta a máte promočenou kombinézu od vlastního potu a klouby na rukou bílé od svírání volantu , který všichni tolik milujeme.

Jura Beneš


http://www.arcbrno.cz

PR