Chytka i Janáček mohli z Maďarska tentokrát odjíždět s dobrým pocitem i umístěním

Prohun 500 (H)
Odjížděli jsme na maďarskou soutěž , která není zrovna blízko, s rozporuplnými pocity. Soutěže v Maďarsku mají svá specifika, která ne vždy přispívají k regulérnímu průběhu.

Na startovní listině chybělo z maďarských stálic Fazekasovo BMW, ale především se na soutěži ukázalo málo jezdců, bodujících do FIA cupu. Poměrně vysoké náklady na soutěž odradily od účasti další jezdce z mimomaďarských zemí. Soutěž byla dobře připravena, jen chybělo naplnění předpisů FIA , co se týkalo nově vzniklého CEZ.

Jezdci dostávali informace pouze v maďarštině na nepřehledném informačním médiu. Taktéž poplatek za účast v CEZ byl zcela nestandardní. Tím však výklad negativ této soutěže končí.

Prostředí lázní Gyula bylo téměř bezvadné. Příjemní lidé, nádherné počasí , prostě letní prázdninová pohoda. Servis byl situován přímo v centru města, kde projížděli turisté na vláčku. Po přejímkách, které byly tentokrát jako z jiného světa, tedy v tom kladném slova smyslu. Bezproblémoví, pohodoví technici (dříve nechvalně známi omezeným viděním ccr) s úsměvem realizovali své povinnosti.

Po výjezdu vozů z UP se přesunul startovní peleton do nedaleké štěrkovny, kde se odehrál divácky zajímavý prolog na cca 5 km trati. Ta měla převážně tvrdý , kamenitopísčitý podklad, ale na některých místech se vozy bořily do hlubokého písku. Jelo se na tři kola. Některé z vozů nezvládly ani tyto, naopak některé posádky si dobrovolně přidaly i několik kol navíc. Čas dosažený na prologu nebyl započítán do celkového času , což bylo výhodou pro ty, jež neumí napočítat do tří. Pořadí do soutěže bylo určeno a mohlo se začít.

Sobotní etapa měřila 336 km a tvořil ji převážně rovinatý terén na polních cestách, náspy protipovodňových hrází, sem tam šotolina , písek a bláto. Všechny ss byly polookruhové, což mnohým přinášelo velké problémy. Pro první vozy, které soutěžily o umístění v absolutním pořadí to byla ruleta, koho , kdy a na jakém úseku tratě dojedou . Několikrát se stalo, že se vzájemně dostali dva, či dokonce tři jezdci do bezprostřední blízkost a v těsném závěsu ve všudypřítomném prachu tak jeli i několik kilometrů. Zcela nekompromisní se v podobné situaci ukázal Ital Garosci na Pajeru, který několik kilometrů atakoval Němce Knorra(absolvoval soutěž na vypůjčeném Pořízkově Pajeru) .

Když se mu konečně podařilo Němce předjet , bezprostředně před ním zabrzdil. Poškození Italova vozu bylo o poznání menší, než Pajero Knorra. Souboj o první příčky se konal mezi Szalayem, Kordou, Pálikem a Pořízkem. Zapletal se této honičky tentokráte nezúčastnil, neboť neměl k dispozici konkurenceschopnou techniku. Ta zůstala na dvoře v Dřevohosticích, když při nakládání na vozík selhal motor Strakaru. Do rána se nepodařilo rozchodit náhradní motor, a tak Zapletal odstartoval se svým, dnes již záložním dieselovým Pajerem. To bylo původně určeno pro německého klienta Knorra, pro kterého nakonec přivezli mechanici DID Pajero Zdeňka Pořízka.

V maďarském mistrovství je tak vidět rozdíl mezi první pěticí vozů, která je technickou elitou, drahých spolehlivých vozů, ve kterých sedí skuteční piloti. Sledovat třeba jízdu Kordy na této soutěži byl opravdový zážitek. Vysoká technická úroveň maďarské špičky už nedává další prostor pro realizaci ostatním závodníkům se slabším zázemím. Na této soutěži odstartoval v maďarské historii poprvé více jak jeden vůz skupiny T2, která by měla oslovit zájemce se slabším finančním zázemím. Bohužel nebyl to nikdo z Maďarska. Rozdíl mezi těmito skupinami byl zde propastný vzhledem k charakteru tratě, která se skládala převážně z dlouhých rovin.

Druhá , nedělní etapa byla o několik kilometrů delší a jela se opět stejným, polookruhovým systémem. Pro diváky super, horší pro jezdce. Tratě si téměř všichni pochvalovali, až na malé nedostatky při neoznačení některých likvidačních děr, což bylo z bezpečnostní stránky především při prvním průjezdu mírné nebezpečné a především to zvýhodňovalo "místní znalce". I organizace soutěže byla na velmi dobré úrovni. Někteří soutěžící si stěžovali na kombajny, cyklisty, či auta na trati v různých směrech, ovšem to se při takové rozloze soutěže ve volném prostoru stát může, neboť při větších prolukách mezi vozy začnou být diváci, či domorodci nedočkaví.

Nejtěžší havárie, která se ve druhé etapě odehrála, byla nehoda Zdeňka Pořízka s Markem Sýkorou na BMW X5. Při druhém průjezdu polookruhovou sekcí předjel Zdeněk Pořízek Viktora Chytku a začal se mu vzdalovat. „Pak se stalo něco neuvěřitelného,“ komentuje situaci Viktor.“Zdeněk jel poměrně svižně, když po náletu do velké díry byl jeho vůz katapultován, přeskočil přes motor a dopadl na zadní část. Následně udělal ještě šest přemetů, aby nakonec dopadl do zavlažovacího kanálu, ve kterém zůstal viset na přední a zadní části.

Zastavili jsme abychom zjistili stav věci. Marek Sýkora vylezl z vozu a signalizoval vše OK (mimo vozu). Při našem druhém průjezdu místem nehody už oba aktéři postávali v relativní pohodě.“ Nehoda byla způsobena nesprávným nájezdem ve vysoké rychlosti do díry v době, kdy zadní tlumiče vozu nebyly zrovna v nejlepší kondici.

Nehodu na této soutěži měl Zdeněk Pořízek již potřetí. Prohun je pro něj prostě začarovaný.
Vítězem se nakonec po zásluze stal Balas Szalay na Antaře s benzínovým osmilitrem.
Miroslav Zapletal jel maximum dieselového Pajera, které stačilo na této soutěž pouze na šestou pozici.

Zato v druhém, českém týmu Offroad – centra Praha vládl relativní klid. Přijel zkoušet čerstvě dodělaný vůz a zaučit nového adepta do kokpitu soutěžního vozu. Dušan Kunovský je novým členem, který pojede na Dakar 2010 v dalším identickém voze. Jiří Janeček jel osvědčeným vozem s Lukášem Vacovským , neboť potřeboval bodovat do CEZ. Viktor Chytka měl zajíždět a zkoušet nastavení vozu nového vozu. Po první etapě bylo vyměněno všech osm tlumičů, které v původním nastavení nevyhovovaly. Vůz se o mnoho zlepšil a proces dostavby vozu se o hodně posunul dopředu. Pokračování dokončování vozu je na programu na Baja Polonia následující víkend.

Týmová dohoda na výsledek byla tedy jasná. Bohužel se Jiřímu porouchala převodovka, ve které zůstal jen čtvrtý převodový stupeň . Jiří absolvoval celou druhou etapu tímto způsobem. Hrozilo zde riziko, že když rychlost vyskočí, či bude potřebovat zpátečku, neodveze z Maďarska ani bod. To by se radoval Ital, který měl v té době tříhodinovou ztrátu na Janečka. Nakonec vše dobře dopadlo díky rovinaté trati, kde šla jízda tímto způsobem realizovat.

Odjížděli jsme z Maďarska tentokrát bez rozčarování, naopak s dobrým pocitem, že jsme soutěž absolvovali a jezdci Offroad centra obsadili v T2 první a druhé místo.

PR