U stroje, který má takových 100 kW platí, že když 50 metrů zrychluji, tak musím 150 metrů brzdit. Tyto faktory si mladí motocyklisté, kteří s takovými stroji dnes jezdí, zřejmě neuvědomují; až teprve když mají brzdit. A to už bývá obvykle pozdě. Pokud jedete v autě a v cestě se vám objeví nějaká překážka, máte pořád možnost strhnout řízení a vyhnout se jí, ale u motocyklu můžete pouze brzdit a čekat, že to dobře dopadne, protože jinak končíte.

 

Na rozdíl od auta ovládáme na motocyklu brzdu předního i zadního kola nezávisle. To proto, že při měnící se rychlosti se mění i poměr brzdných účinků obou kol. Při vyšších rychlostech je brzdicí účinek ze 70 i více procent zajišťován předním kolem. Přesto používáme při normálním i při nouzovém brzdění i zadní brzdu, abychom se neochuzovali o cenné metry brzdné dráhy. Na rozdíl od u nás dříve běžně rozšířených značek motocyklů nemusíte mít na moderních typech strach brzdit přední brzdou, a to i v zatáčce. Existuje samozřejmě fyzikální hranice přilnavosti pneumatik, ale ta je u dnešních pneumatik a motocyklů posunuta podstatně dále.

 

Nouzové brzdění je nejlepší trénovat na opuštěném parkovišti. Je to poměrně složitý proces, protože lidský mozek není uzpůsoben na to plně se soustředit na dvě rozdílné věci zároveň. A při nouzovém brzdění je nutno soustředit se na obě kola. Kdo tyto dvě rozdílné věci nedokáže dělat optimálně, ten by se měl soustředit na brždění předním kolem a držet jej těsně nad hranicí smyku, zatímco zadní kolo může být úplně zablokováno. I když zadní kolo blokuje, zůstává totiž motocykl při přímé jízdě ovladatelný. Blokující zadní kolo je možná nebezpečné u těžkých motocyklů s nedokonale seřízeným pérováním a tlumením, protože kolo a s ním celý motocykl má tendenci se rozskákat. Při nouzovém brzdění nezapomínejte nikdy vymáčknout spojku.

 

Přední kolo naopak blokovat nesmí. Přivedete-li jej do blokování, uvolněte okamžitě na chvilku brzdu a pak ji stiskněte o něco méně, jinak následuje pád. Protože však většina majitelů motocyklů hranici blokování předního kola nezná, zůstávají před ní zbytečně daleko. I zde pomůže trénink. Na prázdném parkovišti zkoušíme přivést motocykl na hranici blokování nejdříve zadního, pak i předního kola. Začínáme z malých rychlostí, které postupně zvyšujeme. Nejdříve zadní kolo - při jízdě rychlostí 50 km/h zablokujeme zadní kolo a tělem vyrovnáváme motocykl do úplného zastavení.

 

 

Při tom nacvičování pravděpodobně zjistíte, že nejkratšího brzdění dosáhnete, když stlačujete páčku brzdy progresivně. To znamená ne ji hned napoprvé zatáhnout naplno, ale postupně ji stlačovat stále víc. Tak jestli to děláte skutečně tak, tak to děláte dobře. S tou progresivitou je to přesně tak. Při progresivním brzdění se přední kolo zakusuje do asfaltu zcela nejvydatněji. Někdy je však třeba ostře brzdit před výkopem či jámou na silnici.

 

V tomto případě zůstává technika brzdění stejná, pouze těsně před dírou je třeba uvolnit obě brzdy a eventuálně si i stoupnout do stupaček. To proto, aby přední vidlice nebyly v důsledku brzdění zanořené a měly k dispozici celý zdvih pérování.

 

Infoservis UAMK