Pár postřehů pražského motoristy nejen z dopravy.

Pár postřehů nejen z dopravy.


Případ první.

Laskavý čtenáři, který budeš číst tyto řádky, omluv mou gramatiku a stylistiku. Páč nejsem nijak spisovatelsky nadán. Takže se vám raději dopředu omlouvám, protože kovaný češtinář může trpět.

Proč to však vlastně píšu? Nu protože jsem v poslední době zažil pár nemilých překvapení, o které se chci s vámi podělit. Takže nyní k věci.

Zvykl jsem si na dementní cyklouše, co jezdí po chodníku a ohrožují svou jízdou chodce. Byl jsem i svědkem toho, kdy namrd cyklouš narazil do kočárku a ještě nadával, že ona mamka mu nedala přednost zprava. Protože z té strany přece jede právě on. Nebo jdete po chodníku a cyklouš vás klidně smete zezadu. Protože jste nečekaně chtěli změnit směr. Chodec obvykle zpětná zrcátka nemaje.

Vrcholem bezpečné jízdy po komunikaci je ovšem jeho proměna v chodce, když chce využít k „bezpečnému“ překonání křižovatky přechod. Obvykle najede na chodník mezi lidi a čeká, až padne zelená. Nebo mačká ono tlačítko, opřen významně o sloupek semaforu. Jenže tihle namrdi tohle prasácké chování učí i svoje děti. Páč je to „bezpečná jízda áno“.

Takže si tak jedu fáfem v klídku po ulici Stochovská v Praze-Liboci a odbočuji doleva v křižovatce tvaru T. To jest na ulici Drnovská tamtéž. Přede mnou vozidlo odbočujíc doleva dávalo přednost zprava, takže jsem zastavil před přechodem za ním. To se později ukázalo jako chyba. Zleva po hlavní přijížděl asi desetiletý hoch na kole, jenž odbočil doprava. Čehož využil řidič přede mnou k odbočení a já mínil zaujmout jeho místo. Malej cyklouš byl mimo moji pozornost, páč přece odbočil normálně a regulérně doprava. Omyl vážení. Milého cyklouše bych si namotal na přední nárazník, kdybych se rozjel o něco rychleji.

Malej naučenej namrd se totiž zcela náhle stal chodcem na kole. Tedy již ne vozidlem. Krapet jsem ho seřval, kterej kretén ho to naučil. No někdo musel. Nejspíš „chytrej“ taťka či stejně inteligentní mamka. Tak tomuhle já říkám „bezpečné“ používání komunikace.

Takže milé děti. Když pojedete na kole po hlavní silnici rovně, tak zásadně přes přechod pro chodce. Zajistíte si tak trvalou invaliditu a můžete celý život na vozíku nadávat na ty kreténský a bezohledný šoféry, těch zkurvenej smradlavej aut, co nedávaj na přechodech přednost chodcům na kolech.

Případ druhý.

Dnešní den (28.6) jsem jel na Vinohrady na domluvenou návštěvu k lékaři. Jelikož se jedná o modrou zónu, využil jsem laskavosti místního DP a jel tedy tramvají.

Na ulici Střešovická za zastávkou tramvaje jménem Sibeliova cca 60 m od křižovatky s Patočkovou, vidím po levé straně u chodníku ležet mrtvou černou kočku. Nic zvláštního. Stane se. No opravdu stane se? Hernajs, proč je nejdřív krev po silnici v pruhu pro cyklouše a potom ležící tělíčko kočky? A proč ta kočka leží tím směrem kterým jedeme? No vypadá to, že nějakej namrd s autem ji prostě chtěl sejmot. Autem?

Kterej blb by si kvůli honu na kočku, aby ji zabil, odrovnal přední nápravu nárazem na 10cm vysokou tramvajovou refýž? Asi nikdo. Že by motorka? No hodně riskatní pro obě vozidla. Hrozí přece srážka s vozem v protisměru, které se může kdykoliv objevit. Tak nějak na horském kole. To by šlo udělat. To se dá zvládnout.

Prostě někdo někomu schválně zabil mazlíka, pro vlastní potěchu. Ten druhý už se svého domácího přítele nedočká. První den to řešit nebude. Druhý den dá jeho baštu do lednice, aby se nekazila. Třetí den vypne fontánku a už do ní nedá vodu. Čtvrtý den dá baštu na mrazák a doufá, že se jeho přítel vrátí.
Potom už má o něj strach hledá ho a ptá se pejskařů, jestli neviděli někde jeho černého Uhlíka. Ještě věří, že ho najde. Ještě neví, že nějakej namrd mu ho zabil. A pravděpodobně na kole.

Vždycky když přijde domů, tak se kouká na prázdnou misku, fontánku a pelíšek jeho mazlíka. A je mu sakra smutno. Kurevsky to bolí, když přijdete o někoho, koho máte rád. Ta naše se vrátila šestý den. No mám z toho velkou radost, že žije a že měla jenom hlad a plno klíšťat. Tenhle človíček se však již svého malého přítele nikdy nedočká. Kvůli lidské zlobě a nenávisti k živému tvorovi.

Možná se mýlím, možná to nebylo schválně. Jenže ten kdo to zavinil stejně nebylo to zvíře. Ale člověk, který prostě kašlal na všechno. Je mě velmi líto toho človíčka, co stále čeká na návrat svého mazlíka. A čeká již marně

převzato z  : http://www.dfens-cz.com/