Šampionát starého kontinentu má před sebou poslední tři soutěže. Druhý říjnový víkend je na pořadu Historic Vltava Rallye v Klatovech a v listopadu nejprve španělská Rallye Costa Brava a pak francouzská Rallye du Var. Miroslavu Janotovi s Pavlem Dreslerem v dramatickém finále skupiny 2 stačí s vozem Opel Kadett C-GTEuž jediné, na jedné ze soutěží skončit do druhého místa, nebo nechat za sebou italské trio pronásledovatelů Parisi, Corredig a Pasutti. Říká se sice, že polední krok je ten nejtěžší, ale naše dvojice právě na horké půdě svých soupeřů v Udine a na Elbě dokázala, že strachem rozhodně netrpí, ale umí se připravit, věří si a má v sobě obrovskou bojovnost a vůli po vítězství.

 

Série dvou zářijových soutěží pod Alpami, která odstartovala podzimní program mistrovství historiků, byla očekávána v radotínském týmu s určitým napětím. Na jihu ležel klíč k evropskému zlatu a přitom loni se Mirkovi v Udine nedařilo a na Elbě nikdy nestartoval. A všechno ještě začalo kotrmelcem přes střechu. Nakonec z toho bylo v Udine sedmé místo absolutně, druhé ve skupině 2 a tradiční vítězství ve třídě C3 do dvou litrů. Na Elbě to tak dramaticky nezačalo, ale ukázalo se, že i středomořský ostrov má své specifikum. Místy neuvěřitelně kluzký asfalt byl velice zrádný a páté místo po první etapě naznačilo, že premiéra právě tady snadná nebude.

„Asfaltový povrch se na rychlostních zkouškách měnil a klouzat začínal většinou za zatáčkou nebo v její polovině na výjezdu. Domácí byli v obrovské výhodě. Věděli dobře, kde to je zrádné. Parisi, kterého jsme letos pokaždé s velkým náskokem poráželi, byl najednou po první etapě před námi. Široké porsche s motorem vzadu sedělo na cestách jak přibité. Proti našemu opelu to byla motokára. Navíc šestnáctiventilový dvoulitr kadetu má výkon až ve vysokých otáčkách, takže my jsme v úvodu jeli neustále ve smyku a já měl, co dělat, abych se udržel vůbec na trati. Řada posádek měla stejné problémy a havárií přibývalo. My jsme se ale učili poměrně rychle. Už v pátek jsme dokázali zvolit správnou kombinaci pneumatik, vzadu jsem měl měkčí široké michelinky, vpředu tvrdší dunlopy. Změnil jsem i jezdecký styl. Jel jsem asi tak, jako když u nás vládne zima. Hodně míst jsme projížděli táhlým smykem. Diváci byli nadšeni, byli jsme jedni z mála ve startovním poli, co jim tohle předváděli.

V pátek jsme zrychlili, dostali se do první desítky absolutně, a v sobotu jsme si to už opravdu užívali. Na prvním místě jezdil zcela suverénní Salvini a my jsme si stříbrnou pozici už jen hlídali.  Bojovali jsme v tempu, s nasazením, ale takticky. Nemělo smysl zbytečně riskovat“, řekl Miroslav Janota po skončení soutěže, při které opět ukázal psychickou odolnost a stejně jako v Udine mu ztráta v úvodu neublížila, naopak ještě víc dokázal zmobilizovat síly. „Obě italské soutěže byly náročné na psychiku. Museli jsme dohánět pokaždé ztrátu. V Udine jsme se doslova rvali o výsledek až do cíle, na Elbě jsme poslední den už mohli jet v klidu. Zvládli jsme to, ale i díky přípravě s Honzou Možným. Tohle byl výsledek jeho „terapie“. Naučil jsem se koncentrovat za každé situace na další průběh soutěže, i když se nedaří, a jet to svoje a bojovat. Samozřejmě, že mi ale pomáhá i klid a přehled mého partnera v autě Pavla Dreslera“, dodal Miroslav Janota, pro kterého bylo pak nejkrásnějším zážitkem a nádhernou odměnou za předvedený výkon slavnostní vyhlášení výsledků na Elbě.

„Nic krásnějšího jsme opravdu nezažili“, doplnil Mirka jeho spolujezdec Pavel Dresler. „Vše se odehrálo v nádherné atmosféře starobylého městečka, kde jsme přebírali hned tři ceny. Za druhé místo mezi stálými jezdci mistrovství Evropy skupiny 2, za nejlepší zahraniční posádku a na závěr i Trofej Mare e Monti za celkově nejlepší výkon v Udine a na Elbě. Tohle ocenění bylo zvlášť milé, protože soupeře i pořadatele jsme při premiéře na Elbě svým výkonem opravdu překvapili. Ostrovní soutěž měla hodně úskalí, o kterých domácí věděli, ale my se s tím museli na místě vypořádat. Vyšlo nám to. Všem proto musím poděkovat, pracovali perfektně“, řekl Pavel Dresler.

 

Úspěšné vystoupení Miroslava Janoty s Pavlem Dreslerem na Elbě sledoval sportovní manažer týmu Jan Možný z povzdálí, protože plnil pracovní povinnosti u stáje Škoda Motorsport v San Remu na soutěži IRC, ale po návratu domů netajil spokojenost.

„Rád bych poděkoval posádce za zodpovědný výkon na Elbě a mechanikům za bezchybný servis. Určitě nebylo lehké brzdit své sportovní vášně a jet „pouze“ pro důležité body do hodnocení šampionátu. V podobném duchu povedeme i závod na Šumavě, kdy je zkrátka někdy v životě nutné ustoupit od dílčího úspěchu, a budeme se snažit jako tým naplnit hlavní cíl, kterým je evropský titul. Vím, že to bude určitě k nelibosti fanoušků, ale Mirek pojede tak, aby se pokusil zajistit vysněné zlato právě na Šumavě, což znamená, že ho rozhodně nepoženeme do obhajoby absolutního vítězství, ale bude mít s Pavlem za úkol uhlídat druhé místo v kategorii 2“, řekl Jan Možný.    

 

    

 

 

PR

   

Goodwill Media