Češi s Tatrou dobyli Tunis

Na přelomu dubna a května se ve stínu Středoevropské rally uskutečnila první letošní africká soutěž – 26. ročník Rally Tunisia Optic 2000. Po zrušení lednového Dakaru se jednalo o nejdelší soutěž na africkém kontinentu v tomto roce. Soutěže se poprvé v historii zúčastnili i zástupci České republiky, a to v kategorii kamionů Tatra 815 4x4 „Superproduction“ týmu Letka Racing team s posádkou Tomáš Tomeček (pilot), Vojtěch Morávek (navigátor) a Radomír Smolka (mechanik). Pořádající organizace NPO, v jejímž čele stojí Stephane Clair a Cyril Neveu (pětinásobný vítěz Rally Paříž-Dakar v 80-ých letech), připravila pro soutěžící trať o celkové délce 4123 km, z čehož plných 2881 km bylo speciálními rychlostními testy.

Etapy byly vedeny v pouštních a horských oblastech Tuniska a Libye. Soutěž byla zahajovacím podnikem Světového poháru FIA v Cross-country rally. Na startu se objevilo 80 osobních závodních speciálů, 74 motocyklů (z toho 7 čtyřkolek) a 11 soutěžních kamionů. Tatra ve stříbrno-modrých barvách australské společnosti Livescore.com se vydala na soutěž do Tuniska bez doprovodu, což mimo jiné znamenalo i několik desítek kilogramů hmotnosti navíc, protože závodní vůz s sebou mj. vezl hned čtyři náhradní pneu, sadu náhradních tlumičů, nářadí a některé další důležité náhradní díly. Tomáš Tomeček vysvětlil důvod, proč si vybral právě tuto soutěž: „ Naše Tatra je stavěna především pro soutěže v písčitých a kamenitých oblastech Afriky, navíc jsme ji po zrušeném lednovém Dakaru přestavěli do podoby „Superproduction“ a hledali jsme vhodnou příležitost vůz dokonale vyzkoušet.

Proto jsem před soutěží v Maďarsku dal přednost Rally Tunisia, kde mě lákaly především nové prostory v Libyi.“ Vlastní soutěž začala 23. – 24. dubna technickými přejímkami v prostorách přístavu v Marseille. V kategorii kamionů prošlo přejímkami všech 11 přihlášených kamionů, kromě Tatry to bylo celkem šest MANů (z toho dva úplně nové TGA, připravené pro zrušený Dakar), dva Mercedesy Unimog, a po jednom DAFu (bývalý speciál De Rooy) a Renaultu Kerax. Pro osobní automobily a motocykly byl v Marseille rovněž připraven krátký, 2,5 km dlouhý, úvodní prolog, jež se konal ve večerních hodinách a sledovalo jej množství diváků. Trať prologu nebyla vhodná pro kamiony, které jej proto vynechaly.

V pátek 25. dubna po poledni se celý konvoj závodních, doprovodných a novinářských vozidel nalodil na trajekt a přes Středozemní moře zamířil do přístavu v Tunisu. Zde se na druhý den ráno vylodil a vydal se do první etapy na jih Tuniska do Matmaty. Etapa měřila celkem 437 km, z nichž tvořilo 25 km speciální rychlostní zkoušku, tzv. „na rozehřátí“. Ta vedla po úzkých, klikatých kamenitých cestách, částečně i po rozestavěné silnici. Tento úvodní test Tomečkova Tatra vyhrála o šest vteřin před MANem Belgičana De Leeuwa a o patnáct před malým Unimogem Itala Vismary (mj. vítěz Dakaru 1986). 26. dubna pokračovala rally 437 km dlouhou etapou do libyjského Nalutu. Rychlostní speciál měřil 295 km a vedl převážně po tvrdých kamenitých cestách plných odboček a změn směru, takže byla poměrně dost navigačně náročná. Tatra odstartovala do etapy jako první kamion a během prvních kilometrů se ji podařilo předjet i několik před ní jedoucích osobních vozidel. Bohužel na 104. kilometru přišla porucha v podobě uvolněného bowdenu ovládání vstřikovacího čerpadla, jejíž oprava si vyžádala několik desítek minut ztráty. Následný problém s napájením interkomu a nefunkčním tripmasterem znamenaly pro tuto etapu až páté místo se ztrátou skoro 35 minut na vítěznou Elizabeth Jacinto s MANem. Druhý skončil opět De Leeuw, třetí byl další MAN s Italem Calzim.

Po absolvování speciálu se soutěžící přesunuli na tunisko-libyjskou hranici, kde celý konvoj strávil několik hodin vyřizováním vstupních formalit do Libye, takže do bivaku u města Nalut někteří dorazili až pozdě v noci. Další den, 27. dubna, byla naplánována etapa z Nalutu do Al Quaratu, o celkové délce 387 km, z nichž plných 359 tvořila rychlostní zkouška. A to doslova rychlostní, protože vítězná Tatra české posádky jí doslova proletěla rychlostním průměrem přes 96 km/h. Navíc se umístila na celkově 7. místě ve společné klasifikaci s osobními automobily. Etapa vedla po rozlehlých kamenitých pláních, místy již pokrytých pískem. Přestože byla takto rychlá, obsahovala i několik navigačních „chytáků“. Tatra na rozdíl od soupeřů v navigaci chybu neudělala, a tak i přesto, že těsně před cílem speciálu musela posádka měnit prasklou přední pneumatiku, zvítězila s náskokem téměř 42 minut na druhého De Leeuwa a třetího Esserse (MAN TGA) a dostala se do čela klasifikace kamionů. Elizabeth Jacinto dokončila etapu na čtvrtém místě se ztrátou skoro tři čtvrtě hodiny.

V soutěži kamionů již nepokračoval ani jediný DAF, odstoupil i Goawere s MANem. V pondělí 28. dubna čekalo na soutěžící celkem 623 km z Al Quaratu do Idri. Speciál měřil 459 km a v závěru obsahoval asi 60 km překrásných dunových polí. Obrovské duny, doslova „katedrální“, znamenaly velkou zkoušku pro všechny startující. Tatra však dunami projela bez jediného zaváhání, Tomáš Tomeček osvědčil své mnohaleté řidičské zkušenosti z Dakaru. Bohužel však asi 40 km před cílem speciálu čekala na Tatru past v podobě soliska. Půlmetrové odchýlení se od projeté stopy znamenalo uvíznutí kamionu v bahenní pasti. Posádka se pokoušela Tatru vyprostit, několik hodin kopání však nepřineslo úspěch a nezbylo než čekat na kamion.

Všechny kamiony a mnoho osobních aut však v tu dobu ještě bojovalo s dunami. U uvíznuté Tatry nakonec přistála helikoptéra s ředitelem závodu Cyrilem Neveuem, který následně zorganizoval pomoc a určil objízdnou trasu do Idri (část soliska byla pro kamiony zcela neprůjezdná). Posádky kamionů dojížděly do bivaku až těsně před půlnocí, včetně vyproštěné Tatry. Pořadatelé navíc část etapy od kontrolního bodu číslo dvě (před dunami) anulovali a tak i tuto etapu Tatra nakonec vyhrála před Essersem a Jacinto a v celkovém pořadí již měla náskok bezmála hodiny před portugalskou pilotkou MANu. Po krátké noci následoval další den okruh Idri-Idri o délce 426 km, s rychlostním speciálem v délce 359 km. Vzhledem k soliskům v závěru etapy byla pro kamiony etapa zkrácena na 321 km. Jednalo se o etapu, která celá vedla v oblasti pískových dun. Jak se později ukázalo, měla také podstatný vliv na vývoj závodu. Tatra dunami opět projela bez jediného zaváhání, celá posádka si užívala nádherných pohledů na úchvatné scenérie pískových dun a přesypů.

Etapa opět skončila vítězstvím a vzhledem k tomu, že Elizabeth v dunách několikrát zapadla a dokončila etapu až na pátém místě, náskok v celkové klasifikaci narostl na dvě a čtvrt hodiny. Nicméně i ostatní měli problémy, De Leeuw dorazil až kolem jedenácté večer, Essers dlouho po půlnoci. Po etapě definitivně odstoupil i Calzi s MANem, Goawere sice ještě ve výsledcích figuroval, ale jen proto, že chybou pořadatelů se mu nepočítaly penalizace. Na poslední dubnový den byla naplánována etapa s Idri do Sinawinu, která měřila 635 km, z nichž plných 502 km mělo tvořit rychlostní test. V noci však došlo v dunách k havárii sběrného kamionu, tzv. „camion ballé“, který se asi 25 km před cílem převrátil na bok. Proto pořadatelé etapu anulovali a všichni soutěžící, resp. jejich zbytek jí projeli bez měření času. Pro posádku Tatry však ani tento den nebyl odpočinkový. Spolu s kamionem Elizabeth Jacinto a za řízení Cyrila Neveu se vydala do dun zachránit převrácené „ballé“. To se asi po třech hodinách povedlo a Tatra se vydala do Sinawahu. Poušť už nebyla písková, byla pokrytá černými drobnými kameny. Fascinující byla obrovský prostor ničeho a nedozírné pláně. Na prvního máje se kolona závodníků přesunula opět z Libye do Tuniska.

Čekalo na ní 488 km ze Sinawinu do El Bormy, z nichž 314 km (již na území Tuniska) tvořilo rychlostní test. Jeho start byl, vzhledem k průtahům na libyjské straně hranic, o hodinu posunut. Trať obsahovala jak rychlé kamenité pisty, tak i několik přejezdů dunovými poli. Tatra s Tomášem Tomečkem opět vše zvládá na jedničku a vítězí s více jak půlhodinovým náskokem před De Leeuwem a Elizabeth Jacinto. V celkovém pořadí náskok v čele činí skoro tři hodiny. V El Bormě bylo ve stínu skoro 45 stupňů, v kabině závodního kamionu teplota přesahovala 50 stupňů. El Borma-Ksar Ghillane, 330 km, z toho 282 speciálu, to byla předposlední etapa dobrodružství jménem Rally Tunisia. Etapa má stejný charakter jako předchozí, je směsí kamení, písku a dun. Mezi kamiony si druhé etapové vítězství připisuje Elizabeth Jacinto, těsně následována De Leeuwem. Posádku Tatry postihl v závěru etapy v dunových polích defekt pneumatiky a tak dokončila etapu na třetím místě se ztrátou 25 minut. Po této etapě pokračovalo v soutěži již jen pět kamionů. Závěrečná etapa s Ksar Ghillane do Djerby o délce 338 km s plnými 286 km rychlostního testu již byla vedena po tvrdých, zejména kamenitých a velmi prašných cestách a přivedla závodníky do cíle soutěže v turistickém letovisku na Djerbě. V kategorii kamionů si Tomečkova Tatra v poklidu uhájila celkové vítězství a počet etapových triumfů rozšířila na šest (z osmi odjetých testů). Velkou smůlu měl De Leeuw, kterému asi kilometr po startu závěrečné etapy doslova explodoval motor. Na třetí místo se tak v samotném závěru dostal Essers s novým MANem TGA. Portugalka Jacinto skončila na druhém místě a měla velkou radost ze svých dvou etapových triumfů.

Soutěž nakonec dokončily pouhé čtyři kamiony. Vítězná Tatra kromě problémů ve druhé etapě a dvou defektů absolvovala soutěž bez jediné vážné závady. V kategorii osobních vozidel se sice nesešlo tolik hvězdných jmen jako na konkurenční Středoevropské rally, nicméně jména jako Shinozuka, či Polák Holowczycz (mistr Evropy v rally), nebo účast týmu BMW X-Raid, Schlesser aventures s bugynami Schlesser či Nissan Tecnosport Italia zaručovaly kvalitní sport. Doplňovaly je další zajímavé buginy a mnoho vozidel Bowler, což jsou upravené off roady Land Rover. O napínavosti závodu svědčí i 12-ti sekundový rozdíl mezi prvním a druhým v pořadí, i to, že prvních pět v pořadí dělilo pouhých 35 minut. Zvítězil Dominique Housieaux s buggy Schlesser před Ericem Vigourouxem se zajímavým a atraktivním Chevroletem ProTruck. Od úvodních etap se v čele objevovaly zejména obě jihoamerické posádky X-Raid teamu s BMW X-3 a Nissan Pick-up s Holowczyczem za volantem. Dlouho vedoucího Terranovu s BMW však v předposlední etapě zastavil prasklý chladič, polský pilot Nissanu nakonec vybojoval čtvrté místo, když ve čtvrté etapě řešil rovněž problém s chladičem. Třetí skončil nenápadně jedoucí Christian Lavieille s buggy týmu Dessaude.

Kategorii T2 produkčních vozů ovládl Rus Andrej Ivanov s Nissanem. Velezkušený Kenjiro Shinozuka s Nissan Pathfider nakonec obsadil osmé místo. Soutěž dokončilo jen 38 posádek osobních vozidel. V kategorii motocyklů se odehrával souboj značek Yamaha, Honda a KTM a zároveň i souboj motocyklů s motorem o obsahu do 450 ccm a nad 450 ccm. Rozmanitost povrchů od dlouhých rovných úseků po těžká dunové pole smazávala rozdíly mezi třídami. Od počátku vedl Michael Marchini, ale před El Bormou odstoupil kvůli problémům z motorem. Thiery Brthys, který jej vystřídal ve vedení však o etapu později rovněž pro problémy s motorem odstoupil. Zvítězil tak Francouz Olivier Pain s Yamahou, kterého na druhém místě doplnil týmový kolega Michael Pissano. Třetí skončil Angličan Stan Wat s těžkou KTM 690. Soutěž dokončilo 42 motocyklistů. Rally Tunisia Optic 2000 je minulostí. Byla to nádherná, těžká a navigačně obtížná soutěž. Pořadatelsky však byla skvěle zorganizována a zabezpečena. Trať, vedená mimo obydlené oblasti v pouštích a dunách, byla mimořádně dobře zvolená a dokonale prověřila jak stroje tak jejich posádky. Byť se tato soutěž konala ve stínu gigantické Středoevropské rally a nebyla tak zpopularizována, nikdo ze závodníků nelituje účasti v ní. Pilot vítězného kamionu

Tomáš Tomeček v cíli Rally de Tunisia řekl: „Po zrušení Rally Dakar jsem hledal možnost, jak celoroční úsilí v přípravě kamionu TATRA zúročit. Neváhal jsem tedy ani chvilku s účastí na Rally de Tunisie, protože se koná v Africe, kde jsou dle mého názoru ty nejlepší prostory pro závodění – široké nekonečné pláně, pouště, duny atd. Navíc jsme v našem týmu vozidlo přestavěli do podoby kategorie „Superproduction“ a tak jsem si chtěl ověřit provedené úpravy. Potvrdilo se, že posun motoru směrem k těžišti vozidla a jeho úprava byla správným krokem. Vozidlo je dynamičtější a lehce ovladatelnější. Důležitým poznatkem ze skončené rally je i to, že v jejím průběhu jsme na voze neřešili žádný závažný problém.“ Vojtěch Morávek, který v posádce zastává post navigátora Tomáše doplnil: „Z pohledu navigace si troufám tvrdit, že tato rally byla stejně náročná jako Dakar.

Časté změny kursů, odbočky a nutnost hlídat směr daný v itineráři vyžadovala neustálé soustředění. Trať byla vedena místy, která mě doslova uchvátila, za což patří pořadatelům dík. Zavedli rally do míst, kam se to dlouho nikomu nepovedlo a udělali ji velmi náročnou.“ Nováček posádky, mechanik Radomír Smolka, neskrýval své nadšení: „ Jsem rád, že má první účast v takto náročné rally dopadla úspěšně. Z pohledu mé profese konstruktéra jsem si mohl na vlastní kůži ověřit, jak je naše TATRA odolné vozidlo do těch nejtěžších podmínek a že všechny úpravy, kterými Tatra od ledna prošla se osvědčily.

Ohromným zážitkem pak byly průjezdy pískových dun v Libyi.“

Výsledky: Kamiony 1. Tomeček-Morávek-Smolka (CZ) Tatra 815 31h 53´08“ 2. Jacinto-Velhinho-Cochinho (P) MAN 34h 27´26“ 3. Essers-De Pauw-Baeten (B) MAN 50h 02´18“ Osobní automobily 1. Housiaeux-Polato (F) Schlesser buggy 25h 22´18“ 2. Vigouroux-Winocq (F) Chevrolet ProTruck 25h 22´30“ 3. Lavieille-Borsotto (F) Dessaude proto 25h 40´37“ Motocykly 1. Pain (F) Yamaha 450 29h 48´33“ 2. Pisano (F) Yamaha 450 30h 34´52“ 3. Watt (GB) KTM 690 31h 44´08“ Radomír Smolka,

Letka Racing Team