Rozhovor s Mariem Kressem, šéfem týmu MKR Technology

S Pohárem konstruktérů a s třetím místem Adama Lacka mezi jednotlivci skončila letošní sezóna Mistrovství Evropy závodních tahačů pro tým MKR Technology. Před začátkem šampionátu ale stáj ze severočeských Židovic hlásala, že hodlá zaútočit na individuální titul. I přes řadu úspěchů se tento záměr nepovedl. Jestli byl uplynulý ročník vydařený či nikoli, už ale zhodnotí přímo samotný šéf Mario Kress, vyhlášený konstruktér, který vždy hledá cestu za vítězstvím a jen těžko se spokojuje s horšími než zlatými pozicemi.

Mario, sezóna skončila. Jak bys ji zhodnotil?
Asi s velmi smíšenými pocity. Byla to pro nás hodně těžká sezóna, protože jsme se během ní sice stále zlepšovali, ale hlavně jsme doháněli naši konkurenci – především MANy s Hahnem a Albacetem. Radost mi udělal fakt, že jsme se jim postupně dokázali přiblížit. Za sucha jsme jim ale bohužel konkurovat nemohli. Naopak, na mokru to už byl jiný příběh, protože v tu chvíli vlastnosti motoru nejsou tím hlavním klíčem k úspěchu, takže jsme také měli reálnou šanci vyhrát. Pro nás šok přišel při prvních závodech v Turecku, kde jsme náhle ztráceli dvě sekundy. To bylo velmi špatné. Teď na konci jsme se pohybovali už mezi 0,6 a 0,8. I to je stále hodně, protože když si to spočítáme na závod o deseti až třinácti okruzích, tak nám vychází příšerný rozdíl kolem smutných devíti sekund při dojezdu závodu. Tohle je bohužel nepopíratelná situace. Během sezóny jsme proto museli hodně testovat, což pro bylo pro celý tým pořádně náročné. Zatímco ostatní udělali v sezóně jeden dva testy a na závody byli odpočatí, u nás byla situace zcela odlišná. Testovali jsme, připravovali tahače a k tomu je přestavovali takřka po celou sezónu mezi závody. Vždy, když jsme něco našli na jednom tahači, chtěli jsme to zrealizovat i na druhém, takže to pro kluky byla velmi tvrdá a těžká sezóna. Jsem ale rád za práci toho týmu a za lidi, které mám, protože vše jde ruku v ruce - atmosféra přitom zůstala stále dobrá a týmový duch se nás drží, což je jedním z klíčových důvodů úspěchu.

Před zastávkou v Mostě jsi říkal, že tuhle sezónu chceš skončit tak, že budeš velmi blízko konkurenci a získat dobrou výchozí pozici pro start v další sezóně. To se tedy povedlo?
Dobrá pozice není to správné označení, ale v tuto chvíli máme zatím nepodložené zprávy typu, jakým směrem jít, abychom se posunuli. Řekněme, že po posledním závodě v Le Mans jsme nabyli dojmu, že víme, co změnit. Bohužel nebylo možné změny dělat během závodů, protože času není na rozdávání. Vše si potřebujeme nejprve vyzkoušet a prověřit. V tomto momentě máme ideu, které věřím a potřebuji několik týdnů proto, abychom si ji potvrdili. Pokud pak přijdou pozitivní zprávy, tak to bude teprve ona dobrá pozice, z níž můžeme dělat další kroky ke zlepšení.

Je tedy dostatek času připravit se na další sezónu tak, aby MKR mohl začít válcovat MANy?
Aktuálně není dost času. Teď na konci sezóny máme stále deficit – jsme pomalejší než naši konkurenti na MANu. Nejdříve ho musíme dohnat a zlepšit stávající tahače. Doufejme, že při stavbě nových tahačů neuděláme nějakou chybu, protože se už nechci octnout ve stejné situaci jak letos, kdy přestavujeme tahače během sezóny. To je extrém, s nímž je kladen také obrovský tlak na kluky. Navíc je to silně neekonomické. Všechno co nyní připravíme a otestujeme, nám zachrání čas pro stavbu dvou nebo tří úplně nových tahačů. I tak ale není možné říci, že bychom měli čas. Ve srovnání s našimi konkurenty ho máme polovinu, protože mi věřte, že už teď jsou někde a navíc k tomu také mají také plnou hlavu nápadů na zrychlení. S ohledem na to, pokud chceme bojovat o vítězství a celkové první místo, tak musíme pracovat dvakrát tak tvrdě a hledat možnosti, jak být lepší nebo s nimi srovnatelní. Tím není myšleno přetížit naše lidi, ale je třeba tým restrukturalizovat, abychom pracovali dvakrát tolik než naši konkurenti, tedy využít více lidí, dvě směny a zužitkovat čtyřiadvacet hodin pracovního času. Druhou věcí ve srovnání s konkurencí je, že nám chybí vývojový tým, který se zaměří jen nové části a prototyp a bude testovat, testovat, testovat. Zjištěné informace následně předá stálému týmu, který bude připravovat nový tahač. Všechno tohle bude nově v Židovicích.

Už je tedy jasné, kolik bude v MKR pro příští rok opravdu závodních tahačů?
Být to závislé jen na nás, hned bych normálně odpověděl, že vše zůstane stejné jako nyní, protože my jako MKR bychom rádi pokračovali ve stejném stylu, tedy se třemi tahači. Vše ale závisí na situaci v Renault Trucks a na našich již existujících sponzorech. Pokud je budget, dají se dělat velké věci. Pro příklad v Renault Trucks se změnil management, protože Renault je částí Volvo Group. Podobná situace je třeba i Schaeffleru. Máme sice pozitivní zpětnou vazbu, ale na definitivní rozhodnutí, jestli budou závodní tahače tři, dva nebo dva trucky v B týmu si ještě musíme počkat. Jistí bychom si měli být někdy před Vánocemi.

Tým má za sebou historicky třetí sezónu, v níž získal týmový titul. Který ročník byl pro tebe tím opravdu nejlepším?
MKR Technology se narodilo v roce 2010, respektive v listopadu 2009. První sezóna byla nejtvrdší, protože jsme všechno museli vybudovat od nuly, ale na druhou stranu jsme přijeli do Itálie, vyhráli první závod a ani jsme nemuseli řešit tolik malých problémů. Závodění bylo konkurenceschopné – bojovali jsme o první místa a v cíli nebyl deset a více sekund rozdíl.
První sezóna, co do úspěchu, pro mě byla neuvěřitelná. Nikdo to nečekal, všechno bylo nové, a když jsme přijeli, každého jsme šokovali. Ve druhé sezóně už to bylo těžší, rozjeli jsme se až v její polovině. Tento rok jsme sice vyhráli týmový titul, ale v závodech jsme celou dobu stále jen doháněli konkurenci, což se povedlo až ke konci sezóny, ale ne za normálních podmínek, jen za mokra. Na suchu jsme dokázali vyhrát pouze se štěstím a ne s naší silou a výkonem. Proto mohu říci, že pro mě byla nejlepší naše první sezóna.

Závodní tahače jsou po Formuli 1 druhým divácky nejsledovanějším motorsportem pod hlavičkou FIA. Po letitém působení v nich máš co porovnávat, jak je na tom truckracing nyní z tvého pohledu?
Řekl bych, že truckracing je z pohledu divácké stránky a co do využití technologie továren, jež jsou v něm zapojeny, určitě na velmi vysoké úrovni. V posledních třech letech do něj vstoupily dvě nové země - Rusko a Turecko, takže je vidět, že truckracing roste a plní svůj účel. To, že je opravdu sledovanost a zájem o šampionát zařazen hned za Formuli 1 je velmi vysoké hodnocení, ale i přesto je třeba být opatrný, protože ekonomická situace není nejpříhodnější. Není možné dál pokračovat v trendu nárůstu závodů, investice nejsou nekonečné, každý dnes dvakrát počítá, protože ekonomika není taková, jaká by měla být a i pro další rok bude stále kritická. Je proto třeba hledat optimální řešení ve formě zemí, kam pojdeme závodit. Jen pro příklad před třemi lety jsme měli devět závodů, před dvěma lety deset, letos jedenáct a pro další rok se mluví o dvanácti. Pro náš rozpočet to ale není akceptovatelné a FIA by to měla chápat, protože továrny klidně mohou říci: Sorry, investice jsou příliš vysoké, hledejte si podporu jinde. To by byl konec hry pro všechny. V tuto chvíli máme pouze MAN a Renault a řekněme i Buggyru, ale ve skutečnosti jen dvě opravdové továrny, které by také měl někdo poslechnout, když tvrdí, že ideálem by bylo jít na deset závodů v deseti rozdílných zemích. Jak to nakonec bude, se uvidí v prosinci.

Fotogalerie