Dakar 2010: Postřehy Standy Berkovce z Diego de Almagro

Cesta za zlatem

Zlato je stále ve hře, bez ohledu na historické a společenské souvislosti. I na Dakaru se bojuje o zlatou trofej. Právě teď v oblasti dolů, observatoří a nalezišť mědi a zlata v poušti Atacama.

Malé městečko Inca del Ora, ležící kousek od startu a trati dnešního speciálu, vypadá přesně tak, jak vypadalo před sto lety, kdy tu ještě blázniví Evropané hledali zlato Inků. Přibyly jen mobilní telefony a další blázniví Evropané, kteří v poušti závodí. Místní si při slovech „Atacama“ a „Dakar“ takovým zvláštním způsobem krouží pěstí na čele a skoro to vypadá, jako když u nás naznačujeme, že někdo není tak úplně v pořádku po duševní stránce. Jsme pro ně něco jako Marťani – nakonec, právě tady se kvůli tvrdým podmínkám a největšímu suchu na zeměkouli testují zařízení na Mars.

Jak vypadá profil speciálu páté etapy Copiapó – Antofagasta? Celkem měří 670 kilometrů, z toho je celých 483 speciálu s dvojitým převýšením až ke hranici 3000 metrů nad mořem. Tvrdé kamenité pisty umožňují sice rychlou jízdu i s naším novinářským Patrolem, ale ostré kameny cení zuby na každou pneumatiku. Skalní rozlehlé partie a neprůhledný prach , který při současném mírném větru sedí na trati jako těžký závěs. Jezdci i navigátoři mají jen málo šancí ho odhrnout a bezpečně předjíždět. Něco mezi prachem a pískem – tak to je „guadal“, obdoba známého jemného afrického „fest-fesh“.

V těsném závěsu za Hinem páně Sugawary se přiřítil k našemu stanovišti na speciálu i Marek Spáčil se svou Tatrou. Dobře si vede Dušan Kunovský, za ním projela i naše druhá Toyota v kategorii T2 s Jirkou Janečkem a Viktorem Chytkou. Když se kolem nás řítil Martin Kolomý, jeden z ostrých asistenčních vozů uhnul mimo trať. Doteď přemýšlím, jestli byl tak ohleduplný nebo se tak bál.

Motorkáři odstartovali, ráno jsem mluvil ještě s Honzou Veselým a vypadal odhodlaně. Bolest z utržených mezižeberní svalů tiší prášky a dozajista i zatnutými zuby. Prostě a jednoduše - teď už se jede i „na morál“, jak se říká mezi horolezci. Je to náročné fyzicky i psychicky a přívlastek „vytrvalostní“ začíná naplňovat svůj pravý význam. Doufám, že i v této honbě za zlatem se projeví „zlaté české ručičky“ našich pilotů i navigátorů!

Standa Berkovec, Diego de Almagro


Jedeme na slivovici!

"Tak jsme dojeli zdárně do cíle etapy!", píše přímo ještě z kabiny Tatry číslo 510 Míla Janáček noční zprávu. Navigačně to byl dnes celkem oříšek ale neměli jsme problémy. Trať byla neskutečně rozbitá, trpěla jak technika, tak posádky. Nic horšího jsem snad zatím v životě ještě nejel. Hned po ujetí prvních 30km jsme dělali pneumatiku. Během té doby nás předjelo asi 30 pomalejších aut a trucků a v prachu, který bylo opravdu od startu až do cíle, bylo každé předjetí extrémně riskantní záležitostí.

Probíjeli jsme se dopředu a předjížděli jak to jen šlo. Na 158.km jsme měli další defekt - urazili jsme ventil dofuku pravého předního kola a jeho oprava a nasazení kola znamenalo to samé - další půlhodina a všichni, koho jsme pracně předjížděli, nás zase v pohodě předjeli. To bylo na prášky. Posledních 100km obligátní problémy s chlazením... No jeli jsme sem spíš testovat techniku a máme, co jsme chtěli :)

Na přejezdu jsme museli zastavit a dolévat vodu do motoru. Potřebovali jsme asi 30 litrů. Zastavila u nás dvě auta českých novinářů a začali nám dávat všechny PET lahve, co měli po ruce. Tak se nějakým strašlivým omylem stalo, že jsme tam nalili i litr drahocenné slivovice! Tak na zdraví!

Ať nám to dobře chladí! Tatra jede i na slivovici! :)

Zdraví Míla Janáček

Fotogalerie

Dakar 2010 - 4. a 5.. etapa objektivem fotografů Czech Dakar týmu