Vyhledávání

Legendární Rallye Dakar i jako nejlepší dieta

Legendární Rallye Dakar i jako nejlepší dieta

Dakar je nejlepší dieta

Už kvůli svému příjmení byl Aleš Loprais (31) okamžitě pasován na jednoho z favoritů tvrdého závodu Rallye Dakar, kde vozidlo nezastaví ani otřes mozku člena posádky. Letos ale musel odstoupit tři etapy před koncem. „Kdo nic nedělá, nic nezkazí,“ hodnotí jízdu závodník, který udržuje rodinnou tradici po svém slavném strýci Karlovi.

* LN Jak se žije se jménem Loprais?

Kdybych se nejmenoval Loprais, těžko bych byl na Dakaru. Ale automaticky se za to ode mě něco čeká. Hned první rok v závodě jsem musel dokazovat, že na to mám. Ze začátku mě lidi zatracovali, ale pak jsem si užíval, když se to změnilo. Český fanoušek je totiž skvělý, když se daří, ale ukrutný, když se nedaří.

* LN Váš tým při letošním Dakaru dokázal, že na přísloví o zlatých českých ručičkách něco bude. Jako jediný amatérský tým jste dokázali konkurovat daleko silnějším Rusům.

Co Čech, to muzikant, říká se. I s tím málem, co máme, jsme občas schopni slušně zahrát. Investujeme do toho maximum, ale nemůžeme se srovnávat s profi týmy. V tom je síla Dakaru. V jiných sportech by něco takového možné nebylo. A s Rusy soupeříme vždycky, někdy to je ale vidět méně, jindy více. Je ale fakt, že teď se nám dost dařilo. Ostatní konkurenční týmy nám nabídly pomoc, a to se při závodech jen tak nevidí. Touhu porazit ruské kamazy totiž měli všichni, ale my jsme měli největší šanci. Projevila se tam solidarita i přátelství.



* LN Už jste někdy něco takového zažil?

V takové míře ne. Všechno se točilo kolem nás, což rozhodně není automatické. Pomocnou ruku nám nabídl každý z první desítky. Bohužel jsme ji ale po specifické poruše vozu nemohli využít.

* LN Ta závada přišla „kousek“ od cíle...

Stačilo o den později, chyběly nám tři etapy do konce závodu. Byli jsme kousek od druhého místa, za sebou jsme už měli tu nejtěžší část pouště Atacama. Ale znovu - to je Dakar. Zkouška techniky i člověka.

* LN Ještě během závodu se objevila řada názorů, že jedete příliš tvrdě a že i kvůli tomu jste nedojel.

Samozřejmě by se dal snížit výkon auta, ale pak bychom nebyli konkurenceschopní. A čtvrté místo je pro mě neúspěch. To je úplně stejné jako nedojet. V podstatě jedeme systém všechno, nebo nic. Vždycky si vzpomenu na okamžik, kdy byl můj strejda Karel dvacet kilometrů před koncem Dakaru první, propálil se jim píst a do cíle dojeli jako čtvrtí. A my jsme například v roce 2009 museli jako nejlepší český kamion odstoupit v poslední etapě. V tom je Dakar krásný i nebezpečný.

* LN Takže kritiky na svou jízdu nepřijímáte?

Když jsem jel Dakar poprvé, skončil jsem třetí. A bylo to jen o tom, že jsme jeli na maximum. Dneska už neexistuje žádné taktizování, všichni závodí od začátku naplno. Každá ztracená vteřina je špatná. A Rusy můžeme dostat jen tím způsobem, že je znervózníme.

* LN Kdy jste vůbec prvně zjistil, že něco jako Dakar existuje?

Poprvé, když strejda nastoupil do závodu. Neskutečně jsme to tehdy prožívali. O to víc, že v té době ještě nebyl internet, všechno jsme se dozvídali se zpožděním. Kluci volali z Afriky do jednoho domu, kde měli telefon.

* LN A je to taková romantika i nyní, z pohledu řidiče?

Zažil jsem Dakar, kdy měl můj navigátor otřes mozku, začal zvracet. Nevěděl jsem, jak je to vážné. Máte před sebou pět hodin jízdy a uvažujete, jestli zastavit. Ne, na mně to neskončí, jeď dál, říkal mi. To jsou těžké chvíle. Nakonec jsme toho navigátora odvezli, měl skřípnutý nerv.

* LN Ani v takové chvíli nestoupnete na brzdu?

Zažil jsem to dvakrát a muselo se to řešit v kabině. Detailně bych to ale nerozebíral. Třeba já minimálně snídám, aby nebylo „co vyhodit“.

* LN To se z Dakaru vracíte hubenější?

Většinou zhubnu o sedm kilo, teď to bylo jen čtyři a půl, ty jsem hned nabral zpátky. Je to spojené s psychikou, letos jsme ani neměli velké nervy. Výhoda toho je, že o Vánocích se můžu nacpat, protože vím, že zhubnu.

* LN A co Dakar 2012?

Už stavíme nové auto. Těším se, až s ním vyjedeme. Karel to symbolicky zapije slivovičkou.

***

Aleš Loprais

Letos jednatřicetiletý rodák z Frenštátu pod Radhoštěm má zatím coby řidič z Rallye Dakar jednu bronzovou medaili. Ta pochází z roku 2007, kdy se Aleš Loprais objevil za volantem žluté tatrovky poprvé a soutěž se jela ještě v Africe. V roce 2008 Dakar ukončily hrozby teroristů, od té doby se závod přesunul do Jižní Ameriky. Kromě závodění se Aleš věnuje prodeji náhradních dílů na náklaďáky a výrobě energetických nápojů. Jeho strýc Karel Loprais vyhrál „nejtěžší soutěž světa“ celkem šestkrát.


zdroj:  týmové stránky § LN

Celý článek ZDE

 

 

Fotogalerie

Dakar 2011 a další pěkné foto Loprais Tatra týmu

foto týmu - Maindru Photo

Další fotografie 1 2 3 4

Vaše komentáře

Bookmark and Share

MOTORA - autodíly za nejlepší cenu