Rozhovor s Otou Měřínským po lednovém Dakaru
Rozhovor po Dakaru
Jaký byl letošní Dakar v porovnání s těmi dávnými ?
Porovnání současného Dakaru s těmi dávnými je dost složité. Dakar se totiž hodně změnil a to v mnoha aspektech. Jednoznačně se hodně zrychlil a dle mého názoru nejvíce v kategorii kamionů. Potvrdil mi to i Mirek Zapletal, který když jezdil s Mitsubishi, tak bez problémů ve speciále předjížděl Čagina s Kamazem, který vedl v kategorii kamionů. Za pár let se stejným autem těm nejrychlejším kamionům nestačil. Výkony motorů se běžně pohybují kolem tisíce koní. Největší posun však nastal v utlumení podvozků. To umožňuje jezdit rychle ve strašně těžkém terénu. Co ta auta vydrží je opravdu neskutečné. Tím ovšem značně trpí posádka. Těch ran je strašně moc. Pokud se týká soutěže samotné, tak ta se taky hodně změnila. Kdysi byly speciály o hodně delší. Některé i 800km. Tentokrát byla nejdelší cca 550km a to ještě rozdělená na 2 části.
Na druhé straně, alespoň dle mého názoru je terén těžší. Spousta brodů a kilometry přímo v řece, strašně moc písku Fech-Fech, který nenávidím ze všeho nejvíc a tolik dun, co jsem neviděl za celou dobu v Africe. Navíc waypointy. Za nás byly dvě max.tři průjezdní kontroly. Dneska je v jedné speciále i 60 waypointů, které se musí projet a za neprojetí některého může být penalizace i 2 hodiny a minout 3 po sobě vede k vyloučení ze soutěže.
Další změna a tentokrát opravdu pozitivní, je zázemí. V každém bivaku jsou záchody (docela čisté) a sprchy. Jídelna je krytá se stoly a lavicemi a jídlo vždy teplé a dobré, výběr ze dvou nebo tří, k tomu saláty, ovoce a na pití kola, džus, pivo nebo víno. To se opravdu nedá s tím, co jsme měli kdysi, vůbec srovnat.
Vaše posádka s Tomášem Vrátným se vešla do nejrychlejší dvacítky mezi kamióny, takže jste v cíli asi byli všichni spokojeni?
Určitě jsme byli šťastní a spokojení, že jsme to dotáhli až do Limy, zvláště po tom, když nám hned druhý den upadla vrtule chlazení i s nábojem a vypadalo to, že jsme skončili. Nakonec jsme etapu dojeli pomalu bez vrtule, ale ztratili jsme tam dobré 3,5 hodiny. Na to, že jel Tomáš Dakar poprvé a na to, že se poprvé dostal do obrovských dun a sjezdů, které naháněly hrůzu i ostříleným dakarákům, je dle mého názoru 18-té místo ze 60-ti klasifikovaných kamionů vynikající výkon.
Těžké okamžiky asi přišly v úvodu druhé poloviny, kdy došlo k vážné havárii týmové jedničky Aleše Lopraise.
Byl to třeba psychický důvod ke zpomalení ? Nebo jste stále jeli to svoje ?
Určitě to byl pro nás šok, zvláště když jsme k tomu přijeli a viděli tu hrůzu. Tomáš se dokonce rozhodoval, jestli nemáme odstoupit, ale dostali jsme informaci, že zranění kluků není život ohrožující, rozhodli jsme se pokračovat. Určitě jsme nijak nezpomalovali a jeli si to svoje, ale pořád jsme museli na kluky myslet.
Jel Tomáš na plno nebo naopak spíše takticky a tak, aby bezpečně projížděl nejtěžší úseky?
Tomáš jel rychle, ale s rezervou. Taky jsme neměli prakticky žádnou krizovku. Někdy jsme ho museli brzdit, zvláště Radim, který musel vždycky dát auto s mechanikama do rána dohromady. Zvláště v dunách jsme na něj hulákali oba dva, takže to někdy vypadalo, že Radim řval doleva a já doprava a Tomáš řval: Tak dopr….. kam?
Po kolika letech jste se vlastně osobně na Dakar vrátil ?
Já jsem jel poslední Dakar v roce 1993, ale v Jižní Americe jsem byl ještě v roce 1995, když jsem jel se škodovákama Rally Londýn – Mexiko.
Co na to fyzička ?
Fyzička dost dobrá. Nejhorší byly první 3 dny, když mě neustále mlátil Hans do hlavy. Až jsem ho zahodil, tak to bylo mnohem lepší. Pak si tělo nějak zvyklo a už ty rány tolik nebolely. Také díky našemu fizioterapeutovi Márovi, který se mi dost věnoval a kromě masáže na mě lepil „tapy“, takže ke konci jsem byl polepený jako plakát.
Takže nyní už se pomalu připravujete na další starty s Tomášem nebo se už raději budete dívat u televize ??:-))
My jsme se ještě po soutěži nesešli, tak nic nevím, ale Tomáš i Milan slíbili, že se určitě sejdeme a domluvíme, co dál. Taky je slíbený nějaký posoutěžní večer. Zanedlouho se pojede pro auta do Le Havru, tak si myslím, že to bude až potom.
Jaký měl ohlas Váš start u kamarádů a v okolí ?
U mých kamarádů závodníků a taky některých ostatních to mělo obrovský ohlas a já dostal spoustu SMS, e-mailů a telefonátů s gratulací a obdivem. Pro některé jsem zase dědek, který se totálně zbláznil.
Díky za rozhovor a ještě jednou gratuluji
Pavel Jelínek
Fotogalerie
Tomáš Vrátný a jeho posádka ve finiši Dakaru 2012
11 a 12. etapa, foto týmu
 |  |  |  |  |
 |  |  | ||
Vaše komentáře
