Vyhledávání

Waldviertel rallye v Rakousku pohledem Tomáše Singera. Jiný svět ???

Waldviertel rallye v Rakousku pohledem Tomáše Singera. Jiný svět ???

Jiný svět? Ne, jiní lidé.

Nedávno jsem se zúčastnil Waldviertel rallye v Rakousku v rámci testu šotolinové verze Škoda Fabia R2. Tato soutěž se skládá ze dvou částí. V pátek se jedou dvakrát dvě rychlostní zkoušky na asfaltu (jedna byla polookruhová) a etapa je zakončena paralelní RZ na rallycrossovém okruhu. V sobotu se jely třikrát tři rychlostní zkoušky na šotolině a opět okruh, tentokráte dvakrát. Celková délka rychlostních zkoušek byla 172 km a délka celé soutěže byla 439 km. Na seznámení se s tratí jsme spotřebovali jednu nádrž u naftového auta.

Itinerář bylo možné vyzvednout v autosalonu Škoda ve dnech 26. – 28. 10. po celý den. Přijeli jsme ve středu po obědě, vyzvedli u usměvavého a vstřícného pořadatele itinerář a jeli se seznamovat s tratí. Nejprve na páteční asfaltové RZ. Tyto rychlostní zkoušky byly velmi technické po rovném asfaltu. Žádné retardéry, ani umělé ani přírodní. Nejdelší rovinka měřila 200 metrů, a pořadatel se tedy v žádném případě nemusel strachovat o vysoké průměry. Tyto rychlostní zkoušky byly atraktivní a náročné (a vhodné i pro dvoukolky). Mě zaujala ale ještě jedna věc. Již ve středu bylo vše u trati a na trati přichystané.

Zamlíkováno, připravené zábrany a hlavně viditelné tabulky u trati vyznačovaly přesná místa časových kontrol, startu, cíle, stanoviště stop a všechny radiobody na trati včetně jejich číslování. Jedním slovem perfektní a klobouk dolů. Takové značení jsem u nás za celý rok nikde neviděl. Radiobody byly každé dva kilometry a někdy i po kilometru. Po třech průjezdech asfaltových RZ jsme se vydali na průjezd šotoliny. Světe, div se! Zelení a ekologičtí Rakušané udělali první šotolinovou rychlostku v přírodním parku! A jakou! Byl to polookruh a vedl po lesní cestě s povrchem rovným, bez děr a s tvrdým podkladem. Po vyjetí z okruhu se pokračovalo nádherným úsekem s malými horizonty a nádhernými zatáčkami. Chvilku jsem si myslel, že jsme ve Finsku. Tak takovéhle závodění mě zase začíná bavit. Druhá šotolinová zkouška vedla podél potoka a byla to opět tvrdá cesta bez děr a výmolů, se zatáčkami rychlými i pomalejšími a končila stoupáním se třemi vracáky. Opět můžu jen smeknout před tak nádhernou tratí. Poslední rychlostní zkouška byla kombinací šotolinových úseků (ty byly delší) a asfaltu. I to bylo velmi zajímavé, protože jezdec získá zkušenost s jízdou na šotolinové gumě po asfaltu.

Mohu jen opět konstatovat, že se jednalo o velmi povedenou rychlostku. Tyto tři šotolinové rychlostní zkoušky jsme projeli ve středu jednou a bylo nám jasné, že jsme mohli klidně přijet ve středu večer, nebo ve čtvrtek brzy ráno. Ve čtvrtek jsme tedy projeli dvakrát všechny tři rychlostní zkoušky na šotolině a znovu jsem byl trochu vyveden z míry. V jednom místě vedla šotolina kolem stavení. Všichni jeli v tom místě pomalu (aby moc neprášili nebo neházeli bláto na dům), venku stál majitel domu i pořadatel a všem trénujícím posádkám pokynem ruky děkovali, že se chovají ohleduplně. Věc u nás nevídaná! No, všechny erzety jsme projeli třikrát a je teprve dopoledne. Co teď? No, holt je tedy ještě projedeme po čtvrté. Já jsem se totiž ještě nezmínil o tom, že průjezdy nejsou omezeny a nikdo nic složitě neorganizuje a nechává to na inteligenci posádek. Dá se dokonce jezdit i do protisměru RZ. Proč ne? Vždyť se jezdí za normálního provozu a každý trochu chytrý si spočítá, že v úzkých místech do protisměru jezdit nebude a na širokých úsecích mu to ušetří čas a peníze, a navíc jeho kolegové nejezdí do zatáček v protisměru a rychlostí hodně přes 100 km za hodinu. Vždyť jsme přeci homo sapiens sapiens, člověk rozumný (nebo ne)?

O samotném závodě snad jen krátce napíšu, že vše probíhalo přesně podle plánu, ani jedna RZ nebyla zdržená, nebo dokonce zrušená. Vše klapalo perfektně, všude byli vstřícní a usmívající se pořadatelé, funkcionáři a činovníci. Všichni se navzájem zdravili a chovali se k sobě slušně a posádky pro ně byly partneři. Každá sekce vedla přes myčku OMV, kde pořadatel každé posádce, která o to stála, umyl auto (samozřejmě zadarmo). Přejezdy byly časově spočítány velmi dobře. Nemuselo se závodit za provozu a před každou RZ byl dostatek času na přípravu . Možná bude také někoho zajímat, že servisní zóna byla pro všechny na asfaltu v blízkosti autosalónů a obchodů. Dostatek toalet a možnost si dojít třeba na obrovský řízek za pět euro.

Ještě proběhla jedna zajímavá věc. Několik posádek začalo katovat v některých úsecích zatáčky tak, že jezdily celým autem po louce. Problém? Ne. Dostaly ihned penalizace za zkrácení trati. A že byli někteří z absolutní špičky? No a co! Jednoduché a rychlé.

Možná si teď někteří kladou otázku, proč nám to ten starý trouba píše? Chci jen některým mladším kolegům připomenout, že i u nás byli kdysi krásné tratě a slušní pořadatelé a funkcionáři. A všichni se chovali k sobě a k okolí slušně a ohleduplně a navzájem se respektovali (ne že by to u nás ještě někde nebylo). Ale hlavně chci těm, kteří mají možnost zakoupit alespoň pár šotolinových kol, které mohou dát na auto, nebo dokonce mají šotolinový podvozek (jsem přesvědčen, že tady není podmínkou) a nejsou vázáni sponzorskou smlouvou, říci, jeďte si udělat radost a svézt se na krásný asfalt a ještě krásnější šotolinu. Zažijte pocit auta jedoucího ze smyku do smyku a přitom rychle. Zavzpomínejte na to, jak je tento náš sport krásný (alespoň někde). Jak říká klasik: ,,Jak by tady bylo krásně, kdyby tu nebyly ty vosy.“ A promiňte mi, že jsem zavzpomínal a trochu se zasnil.


Tomáš Singer.

článek  jsme převzali z  webu Asociace jezdců rallye- www.ajr.cz

 

Fotogalerie

Rallye Waldviertel 2010, foto Pavel Douša

Další fotografie 1 2 3 4 5 6

Vaše komentáře

Bookmark and Share

MOTORA - autodíly za nejlepší cenu