Cestou necestou, Hedvábnou stezkou (6.). Neskutečná průtrž mračen spláchla i novináře !

Cestou necestou, Hedvábnou stezkou (6.)

A bylo vymalováno. Ještě než stačila šéfová tiskového oddělení SILK WAY RALLY Marie Lacombe jakkoliv uzavřít všechny možné otvory našeho redakčního stanu, nebylo už co řešit. Na letišti v ruském Lipecku, v cíli úvodní etapy rallye Hedvábná stezka, se v mžiku strhla neskutečná průtrž mračen. Byť trvala jen pět minut, samozřejmě že ze všech v okolí to schytala nejvíce právě naše „pracovna“.

Z těžkých oblak napadalo za tak krátkou dobu tolik vody, že nás vyplavila. Do stanu kvůli vydatnému větru pršelo nejen z boku, ale povolila také pogumovaná střecha, jež nebyla ke konstrukci stanu možná až tak skvěle připevněná. Málo z těch, kteří zrovna „nemlátili“ do notebooku se obětavě vrhli držet stan, aby aspoň ten neulítl, jiní se pokusili zachraňovat vše, na co voda tekla, nebo mohlo uplavat. Takže i bágly, protože nikdo z nás svůj stan samozřejmě ještě nepostavil; práce pro nás holt v tu chvíli byla přece jen přednější, a to je myšleno vážně bez špetky ironie. Zavazadla končila na stole vedle počítačů, z nichž už mnohé stejně měly dost. Našlo se pár horlivců, jež se snažili stůj co stůj stihnout udělat ještě co nejvíce práce. Zůstalo však pouze u té snahy.

Buď jim totiž přistála na čele některá z volně poletujících tiskových zpráv, nebo vypověděl, po utopení zásuvek se zástrčkami, svoji službu elektrický proud. Vzápětí ještě ke všemu vypadlo i bezdrátové spojení. Na dlouhé hodiny tak bylo statečně dobojováno. Řeka vody si našla pro nás to nejhorší možné koryto, jaké mohla. Všem také bylo za krátkou chvíli jasné, že suchou nohou z tiskového střediska vycupitat nepůjde.

Jen tam mezi námi; nikdo nemohl vědět, že takové boží dopuštění přijde, ale místo na postavení stanu už horší být snad ani vybráno nemohlo. Zvláště, když o dva metry dále byl namísto trávy beton. Nicméně v tu chvíli nám nezbylo nic jiného, než se s ostatky přestěhovat do deset metrů vzdáleného hangáru.

Zatímco elektrický proud byl díky záložním agregátům k dispozici po několika málo minutách, pro nervózní novináře s brzkými uzávěrkami zvláště, trvalo na první pohled až příliš dlouhou dobu, než bylo možné odeslat články, fotky a videa do svých domovských redakcí k dalšímu zpracování. Horší to už bylo s pořízením aktuálnějších fotografií při samotném příjezdu posádek do depa.

Holt někdy člověk nemůže být na dvou místech naráz.