Cestou necestou, Hedvábnou stezkou 8: Jsme tu pěkná sebranka......

Tak vám řeknu, jsme tady, v tiskovém středisku u jednoho z pracovních stolů, pěkná sebranka. Čech, Francouz, Portugalec a Španěl. Domluva je mezi námi jasná, nikdo neumíme řeč toho druhého, takže je to o dvaceti anglických slovíčkách. Francouzi jsou proti Angličanům, za léta válek a sporů, vysazení a angličtinu bojkotují. Buď se ji vůbec nenaučí, nebo tento jazyk použijí jen v krajním případě.

Frantík Gilles, nejstarší z našeho kvartetu, je ten první případ. Je to takový velitel stolu, asi má své zkušenosti, ale hlavně je ze země organizátorů, takže si to zřejmě může dovolit. Každou minutu volá vysokým hláskem: Marry? Protože nemůže otáčet hlavou ani doprava, ani doleva a z Marry si prostě udělal svoji služku, i když ta má v tiskovém středisku fungovat úplně jinak. Kdo ví. Mě oslovil pouze jednou Monsiňor, když chtěl pomoci z utopeného stanu tiskového střediska.

Portugalci Alexandre (ten mladší na snímku s Francouzem) je 23 roků a je na takové větší akci poprvé. Pořád tleská rukama, když se mu něco podaří. Připojit na wi-fi, napsat pár řádků. Možná měl jít dělat do divadla roztleskávače, protože to vypadá to, že za celý týden stihne napsat maximálně jednu reportáž. A pořád mele o soutěžním jezdci Peterhanselovi, možná ani nikoho jiného nezná. Říká, že je Evropská unie v pr…,

Řekové jsou podle něj kaput, a Portugalsko, Španělsko, Itálie, a plete do toho i Finsko, je na hranici bankrotu. A prý jsme udělali dobře, že nemáme za měnu euro. Alexandre na druhou stranu mluví neustále o našem bývalém fotbalistovi Karlu Poborském, který byl prý v době jeho působení v Benfice Lisabon, miláčkem zdejších fanoušků. Alexandre je fotbalovým bláznem, a kdyby psal reportáže o nejpopulárnějším sportu na světě, tak by bodoval.

Dokázal mi vyjmenovat naší kompletní reprezentační jedenáctku, a to jak bývalou, tak i současnou, a zvládá to dokonce i s křestními jmény. Jen Rosického drmolí a dělá z něj Džekicého. Jenže na fotbalové Euro, jež se připravuje v Polsku a na Ukrajině, prý nepojede. V Portugalsku mají starší novináře a ti dostávají údajně přednost. A na soukromý výlet nemá peníze. Líbí se mu Polky, Slovenky, ale i Češky. Tak jsem se mu snažil vysvětlit, že u nás máme takovou tradici – nevěsty prodávat, o čem by mu mohl vyprávět Bedřich Smetana, který má takovou jednu Prodanou nevěstu na svědomí. Ale z kšeftu asi nic nebude, protože jsme se nemohli tělovou mezinárodní řečí – ruce a nohy – domluvit. Alexandre se snaží Francouzi přizvukovat, tedy do dneška měl, už toho má asi taky plné zuby. A snaží se být v pohodě, i když mu ráno uletěl dobrých deset metrů stan, potom se s ním rval, aby ho složil. Někde jsem slyšel, že by měl člověk udělat denně aspoň jeden dobrý skutek, tak jsem mu chtěl pomoci. Tvrdil, že si poradí, což tomu ale vůbec neodpovídalo, tak jsem mu řekl: Hele, nekecej a skládej, nebo tady budeme do večera.

No a konečně Španěl. Zpočátku jsem měl pocit, že je fotografem a píšícím novinářem současně. Za dva dny ho však Francouz požádal, jestli by mu v terénu mohl blýsknout jednoho ze závodníků. Tak mu vyhověl a podsekl si pod sebou židli. Od té doby dostává spíše než prosby příkazy. Jenže je možná v pozici, kdy se chce zavděčit pořadatelské zemi SILK WAY a na přístupu závisí, zda bude pozván na Dakar.

A volají na něj Pep, stejně jako na mě, takže je nejlepší, když jeden z nás v tom případě není v dosahu.

No a mě asi nikdo na Dakar nepozve, protože do toho tady „střílím“ hlava nehlava, a když uvidí některé moje předešlé fotky a hlavně si nechají komentáře přeložit, nebude už co řešit. Tak uvidíme…

Petr Podroužek, foto: autor