Míra Martinec a jeho poslední hlášení z Dakaru 2012

Dakar 2012 - Konečné zúčtování

Vážení příznivci dakaru a našeho týmu,

opět trošku se zpožděním a teď už z pohodlí domova se ozývám s finální zprávou z letošního dakaru. Asi by bylo vhodné udělat "suma sumárum".

Jak víte, vybojovali jsme letos osmou příčku. Sám za sebe to považuji za úspěch a vážím si tohoto umístění stejně jako našeho druhého místa v roce 2003, a to hned z několika důvodů. Jednak proto, že, jak jsem již dříve psal, jsme bojovali s autem o generaci (a v případě Gerarda De Rooye a Aleše Lopraise o dvě generace) starším, než měli naši bezprostřední soupeři a přesto jsme jich pár dokázali nechat za sebou. S tím souvisí i to, jaké zázemí jsme měli k dispozici my a tyto týmy. Dále pak vidím úspěch i v tom, jak jsme nakonec dokázali překonat všechny technické problémy, které jsme museli řešit, a dojeli jsme do cíle na takovéto pozici. Tady patří moje obrovské uznání a dík posádce asistenční tatry - Petrovi Vodákovi a Tomovi Fajmanovi. Odvedli obrovský kus práce a bez nich bychom nedojeli. Zkrátka - letošní dakar byl z našeho pohledu těžký, ale úspěšný.

Připojuji i fotky ze slavnostního vyhlášení, tak se ještě krátce k těmto momentům vrátím. Resp. vrátím se ještě o kousek zpátky, a sice k etapě Nazca - Pisco. I tady lze najít paralelu s dakarem 2003. Stejně jako tenkrát, i letos zařadili pořadatelé až na úplný závěr krásnou, ale velmi těžkou etapu. Oni to avizovali v karnetu, že to bude etapa, která jistě zamíchá pořadím a ne každý bude moct pomýšlet na jistý dojezd do cíle. A tak to i bylo - Peru nám nabídlo úchvatné scenérie (z mého pohledu zajímavější než Chile), ale v etapě se v pravidelném sledu střídaly kamenité nebo pískové pisty s dunovými poli.

Ta byla podobná klasickým ergům v Mauretánii, čili plná zrádných zavátých "lavórů" (do jednoho takového těsně před námi zapadl Wuf van Ginkel s Ginafem a když jsem se s ním pak viděl, říkal mi, že se z něj kopali tři hodiny). Zkrátka chtělo to jak neudělat chybu, tak mít i potřebné štěstí. Nám se po všech těch předchozích problémech dostalo obojího a dojeli jsme na druhém místě. Samozřejmě i díky tomu, že vedoucí špička jela právě vzhledem k záludnosti etapy především na jistotu.

Dlužno říct, že ani poslední etapa do Limy vůbec nebyla tak symbolická, jak by se podle její délky mohlo zdát. I na těch posledních cca 30 kilometrech na nás čekal měkký písek, duny a feš feš (prach o konzistenci cementu). Takže i tady přišlo na řadu podhušťování pneumatik pro jízdu v měkkém terénu. Nicméně poté už jsme se opět napojili na dálnici a uháněli do hlavního města. Tam na nás čekali snad všichni z jeho deseti milionů obyvatel. Zástupy lidí nebraly konce a rovněž tak jejich radost z toho, že letošní ročník rally končí právě v Limě. Slavnostní vyhlášení na pódiu trvalo dost dlouho a tak jsme měli hodně času na to se s lidmi fotit a povídat si s nimi. Hodně se nás ptali na to, jak se nám v jejich zemi líbí a bylo vidět, jak jsou hrdí a rádi, když jsme jim po pravdě odpovídali, že moc. Peru je opravdu nádherná země, ovšem i dost chudá. Proslýchá se, že by příští rok dokonce Lima měla být startovním městem a cíl by měl být v Santiagu de Chile.

Takže - dakar 2012 je historií a já vám všem chci jménem celého týmu moc poděkovat za podporu našeho týmu. Velký dík patří Tomovi Kubinovi a Zuzce Nohavicové za opět perfektní nasazení při zpracovávání našich zpráv. Moc rád taktéž děkuji společnosti Olympus Česká republika za zapůjčení fotoaparátu - jejich "mjučko" je skvělý parťák, který nám pomohl zachytit mnoho zajímavých momentů na trati i v bivaku.

Náš velký dík patří i všem našim blízkým a kamarádům, kteří tu v republice určitě prožívají chvíle strachu - moc si zázemí, které nám vytváříte, vážíme, bez něj bychom na dakar nemohli.

Těšíme se s Vámi na setkání -buď v pátek (viz pozvánka zde), nebo při kterékoliv jiné příležitosti.