Ota Měřínský se vrací na Dakar a do ostrého trucku

Mnozí mladí fanoušci už možná jméno Ota Měřínský až tak neznají, takže jim ho tímto připomínáme :-)) Legendární jezdec z Kopřivnice se za pár týdnů vrátí na Dakar, přičemž tentokrát pojede v Tatře s "dvojkou" Loprais týmu, Tomášem Vrátným.

Jak doslo k tomu nápadu se "vrátit" a kdo nápad dostal ??
Tak s tím, jak Vy říkáte „nápadem“ přišel Milan Loprais, i když si myslím, že v tom má tak trochu prsty také Karel Loprais. Ono to, však nespadlo jen tak z nebe, ale mělo to nějaký vývoj. Prakticky jsem byl tak nějak pořád v záloze, kdyby někde něco zaskřípalo.

Přijal jste nabidku ihned a bez nějakých obav ??
Nabídku jsem samozřejmě nepřijal hned, ale nechal jsem si několik dní na rozmyšlenou. Konečné rozhodnutí jsem udělal až po delší konzultaci s mým nejlepším kamarádem Pepíkem Kalinou a taky po sdělení mého rozhodnutí manželce.

Přece jen se možná nyní jezdi závod podstatně rychleji, než v těch dobách začátků .....?
To je pravda. I když maximální rychlost dnes je u kamionů omezena na 150km. To my jsme jezdili i rychleji, ale utlumení podvozků je dneska tak famózní, že se dá jet na velmi těžkém terénu neskutečně rychle, čímž ovšem velmi trpí tělesná schránka posádek.

Kolik Vám vlastně je a bude starší Kalina nebo Měřínský ?:_))
Narodil jsem se 18.8.1945 takže je mi 66. Pepík Kalina je o 4 roky mladší.

S Kalinou jste v nějakém kontaktu ?
Jak už jsem řekl, tak Pepča Kalina je můj nejlepší kamarád a zažili jsme spolu opravdu hodně. Kontakt jsme nikdy nepřerušili. To je ale na dlouhé vyprávění.

A případně s dalšími kolegy a s Loprajsovci ??
Stejně tak s Lopraisovými jsem byl stále v kontaktu a to byl také jeden z důvodů, proč jsem tu nabídku dostal.

Jaké to tehdy poprvé někdy v roce 1987 bylo ???
Bylo to úplně něco jiného. Atmosféra byla o mnoho přátelštější, všichni se snažili si navzájem pomáhat a zvláště v kategorii kamionů nebylo těch adeptů na vítězství tak moc, jako dnes.

Bylo to vlastně v začátcích a pionýrských dobách, takže asi spíše o dobrodružství, zatimco dnes tam maji obrovské stany s jidlem a v zázemí snad všechno ...... Jak to tehdy probíhalo ?
Dobrodružství to bylo se vším všudy zvláště proto, že pro navigaci sloužil jen měřič vzdálenosti, klasický kompas, který byl zvláště u kamionů vzhledem ke spoustě železa velmi nepřesný, a itinerář. Když jsme se ztratili, tak jsme vůbec nevěděli, kde jsme a jestli jsme od stanovené trasy vlevo, nebo vpravo. Taky jídlo bylo problematické. Vydávalo se venku, kde foukal vítr, který sebou nesl prach a písek, takže všechno jídlo skřípalo mezi zuby a prakticky se sestávalo z jedné konzervy. K tomu bageta a čaj nebo káva. Záchody nebyly, chodilo se jen do pouště a ne všichni šli dostatečně daleko, takže použité papíry létaly po celém bivaku. Sprcha byla pouze ve dni volna. Po pár dnech byli všichni neskutečně špinaví atd.atd.

Měli jste i nějaké dosud nezapomenutelné příhody, problémy.....? Nebo naopak i kladné zážitky...
Zážitků máme všichni opravdu hodně, ale pro mě nejhorší byla havárie při Rally Paříž – Kapské město, kdy jsme skončili mimo silnici v takovém betonovém kanálu na střeše, kolama vzhůru. Naštěstí se nám nic nestalo, ale kabina byla úplně zničená, nezůstalo tam ani jedno okno. Kousek ze námi jedoucí Tatra 6X6 nás postavila opět na kola a my dojeli nejen tu etapu, ale po provizorní opravě kabiny i celou soutěž. Na těch 4500 km bez oken v šílených lijácích a džungli do smrti nezapomenu.

Kolikrat jste Dakar jeli - 6x ?

Do Dakaru jsem jel 6x, pak Paříž – Peking a Paříž – Kapské měso. Měl jsem to štěstí, že jsem si vyzkoušel všechna 3 místa v autě. Nejvíce jsem odjezdil jako navigátor, ale jel jsem také jako druhý pilot s Tatrou 8x8 pro pořadatele. Jako pilot jsem jel s Tatrou 6x6 doprovod pro jeden francouzský tým a v roce 1993 jsem jako pilot vyhrál se stejným vozem a právě s Pepíkem Kalinou a Vlastíkem Buchtyarem kategorii kamionů 6x6.

Jako diváka by vás to třeba ani nelákalo ?
Možná by mě to i lákalo, ale dostat se tam jako divák není tak jednoduché a hlavně je to neskutečně nákladné.

A jezdil jste třeba i další závody ?

Jezdil jsem automobilové soutěže. Moji první soutěž jsem jel jako spolujezdec už v roce 1969. Pak jsem také jezdil sám a dokonce v roce 1974 se mi podařilo vyhrát absolutně Rally Bratislava.

Mexiko bylo s tisicovkou, takže asi něco zcela jiného ??
Rally Londýn – Mexiko 1995 jsem jel ve škodováckém týmu jako spolujezdec bývalého několikanásobného mistra Československa, Karla Šimka. Bylo to úplně něco jiného, než Dakar. Jelo se to formou běžné soutěže s jednou nebo více rychlostními zkouškami denně a bylo to neskutečně dlouhé a únavné. Obsadili jsem ve třídě do 1600 ccm první tři místa a my s Karlem vyhráli.

Nepochybně hodně důležitá je pro tuto akci i třeba fyzička. Tomu se stále věnujete a nyni ještě více ??:_))
Snažím se hodně chodit po kopcích a v létě jezdím trochu na kole. Vím, že by to chtělo cvičit o hodně víc, ale nějak se mi to pořád nedaří.

Jak se na závodní návrat dívají v rodině, sestra Jitka nyní z Brna - velka fanynka - nebo kamáradi ??:-))
Moje sestra a kamarádi jsou nadšeni, děti mi fandí, někdo si myslí, že jsem se zbláznil a manželka, i když to akceptovala, tak dost trpí a bojí se o mně. Nikdy pro to moc nebyla a už si myslela, že to má za sebou a ono ne.

Cíl je tedy asi hlavně dojet do cile nebo i ....?
Můj cíl je opravdu dojet ve zdraví do Limy a když jsem viděl všechny ty nadupané kamiony v přístavu Le Havre, tak umístění kolem 20 místa by bylo fantastické. I dle vyjádření pilota naší Tatry Tomáše Vrátného je jeho priorita dojet do cíle.