Adam Kobliha na Kopné potvrdil roli favorita třídy N2 a vyhrál další závod

Kobliha na Kopné potvrdil roli favorita třídy N2

Po úspěšném tažení Valašskou rally bylo možno, letos poprvé v MČR ve sprintrally, spatřit ve startovní listině posádku s č. 81 Adama Koblihu a Martina Trlifaje, jak jinak než s vozem Honda Civic 1.6 Vti pro třídu N2. Je tomu na soutěž přesně rok, co poprvé odstartovala tato posádka spolu a bylo to právě na Rallysprintu Kopná, pro tento rok s novým centrem ve Vizovicích. Loni to napoprvé dopadlo mírným neúspěchem v podobě odstoupení po půli závodu z prvního místa, ale letos to byl už jiný koncert.

Z devíti avizovaných „endvojek“ se jich nakonec na start proti naší posádce AK Racing Klubu postavilo osm. I tak velmi ostrá konkurence v čele s nejvážnějším konkurentem Ondrou Blaťákem, který si odskočil společně s Kubou Wagnerem zpět do kokpitu Hondy. Ale i s dalšími piloty jedoucími na identických vozech se muselo rozhodně počítat. Například s vítězem posledního sprintového podniku Pavlem Pelechem, Robertem Mikulkou, trpícím však v letošní sezóně nespolehlivostí, kdy ani jeden sprint nedokončil a v neposlední řadě také zkušeným Janem Jinderlem.

Adeptů na medailové pozice bylo více než dost a nikdo se určitě v okolí Vizovic nechtěl nechat zahanbit.
Před samotným startem se hodně spekulovalo o tom, jaké budou podmínky, zda Vizovice zasáhnou přívalové deště již v sobotu nebo ne. Nakonec se počasí umoudřilo a spadlo jen pár kapek. Otázkou nakonec zůstává, zda bylo to dobře či ne. Pro naši posádku totiž platí, že čím hůře, tím lépe a i po čtvrtečním testu, kdy jsme postupně prošli všemi možnými variantami počasí, se Adam na vodě cítil ze všeho nejlépe. I tak tratě zůstaly dosti podmáčené a hlavně pro posádky vyšších startovních čísel to nebylo nic příjemného.


Bylo nové nejen centrum soutěže a areál servisní zóny, ale také dva nové úseky z celkových čtyř. Rychlostní zkoušku Loučka (Barák) důvěrně znají účastnící „stopy“ Valašské zimy nebo pamětníci z dob, kdy se jezdila Rallye Valašská zima. Novou rychlostní zkouškou byla RZ Kaměňák o délce 13,2 km, kterou tvořila z části rychlostní zkouška Podhoran společně s novým úsekem mezi obcemi Vlčková a Rusava.
Novinek bylo tedy více než dost, nové tratě, hodně vytahaného bláta, navíc do všeho mohlo ještě výrazněji promluvit nevyzpytatelné počasí. To vše udělalo populární Kopnou ještě náročnější.

Pojďme si přiblížit, jak se s těmito podmínkami vypořádali Adam s Martinem.

První se jela rychlostní zkouška Loučka, kde jako první prolétla červená Honda naší posádky. Jen o dvě desetiny vteřiny v závěsu za nimi Pavel Pelech a až jako pátý protnul fotobuňku favorizovaný Blaťák. Ten ovšem vzápětí na druhé RZ Raková přidal, když nepřekonal jen Adama Koblihu. Do třetí „rychlostky“ se vedoucí trojice Kobliha, Blaťák, Pelech držel zuby nehty pěkně jedoucí Jaroslav Mílek, který však pro defekty musel opustit soutěž a čtvrtou pozici tak přenechal Janu Jinderlemu. Ve stejném duchu se odehrál souboj prvních třech posádek i na čtvrtém testu, jenž uzavřel první polovinu soutěže. Součet časů znamenal první prozatímní místo pro posádku Ak Racing Klubu, následoval druhý Ondra Blaťák již s velkým odstupem bezmála 49 vteřin. Druhá sekce kromě větších časových odstupů žádné výrazné napětí nepřinesla, jen sedmá RZ vystavila stop posádce Jinderle – Kacerovský. Pořadí v cíli třídy N2 bylo k naší radosti následující: 1. Kobliha, 2. Blaťák, 3. Pelech.


Po bezchybném výkonu odjíždí posádka Kobliha – Trlifaj opět neporažena. Skvělé představení bylo doplněné o všechny vyhrané testy, odstup od druhého 1:22,9s a poraženy zůstaly nejen vozy N2 , ale i také všechny vozy ve třídě N3. Důkazem suverenity budiž i všechna vítězství této posádky na všech soutěžích, kde se objevila. Vyjma jen právě loňské Kopné, o které už byla řeč.

Jak vidí dosavadní závodění sám Adam Kobliha? Lze mluvit o suverenitě?
„Jelikož se nám daří vyhrávat tak je to samozřejmě super. Proto ten sport děláme a tyhle výsledky nám dodávají ohromnou motivaci třeba i přes to, že finanční stránka věci není úplně dobrá. O suverenitě je těžké mluvit nebo to objektivním způsobem zhodnotit. Na domácích tratích vítězíme s docela jasnou převahou, ale pokud se podíváme na výsledky z Krkonoš, tak to nic jednoznačného nebylo. Na druhou stranu tam to byl náš druhý závod s Hondou a s novým spolujezdcem, zkrátka vše nebylo na takové úrovni, jak bych si představoval, teď je to zase o kousek dál. Co se týče přípravy na závody, tak s Martinem neponecháváme nic náhodě, maximálně se připravujeme na každý závod a hlavně zdokonalujeme náš rozpis. I já jsem se více sžil s autem a doufám, že tohle všechno dokážeme co nejdříve zúročit na neznámých tratích. Za to všechno patří můj velký dík spolujezdci Martinovi, bez kterého bychom asi neodstartovali. “

Hodnocení Kopné nechme tentokrát na mitfárovi. Martine, Kopná se povedla se vším všudy, nešlo všechno nějak nápadně hladce? Přibliž nám to.
„ Je mi vždy velmi těžké na tohle odpovědět. Samotný závod ano, jen zajištění startu bylo jako obvykle trochu složité. Jinak jsme se všichni opět sehráli a fungovali jako tým. Kluci v servisu odvedli tradičně perfektní práci, zkrátka připravenost po všech stránkách a nezaznamenal jsem jediný problém. Nové centrum soutěže situované do areálu ve Vizovicích sice až na málo místa špatné nebylo, ale “dostihovka“ ve Slušovicích je přeci jen o něco lepší volbou. Tratě byly jako vždy na Kopné moc hezké. Sice hodně vytahaného bláta, ale to nám vůbec nevadilo, protože Adam se rád klouže. Jen RZ Loučka se mi osobně moc nelíbila. Než jsme se stihli trošku rozjet, už byl cíl. Mám radši úzké a technické tratě někde na lesní cestě. Před startem jsme měli určitou představu o tom, kde bychom se mohli mezi těmi zkušenými jezdci pohybovat a otázkou bylo, zda budeme stačit i na první místo.

Ukázalo se, že s nimi tempo držet umíme, ba dokonce jsme si ho diktovali sami. Největším soupeřem byl pro nás určitě Ondra Blaťák, který má přece jen s Hondou mnohem více odjeto a dá se říci, že právě on byl pro nás měřítkem. A k otázce hladkého průběhu: Tentokrát jsme si s Adamem vybrali každý svou slabší chvilku na jedné a té samé RZ, konkrétně na druhém průjezdu Kameňákem. Celou situaci se nám však podařilo krom malé časové ztráty ustát a v cíli jsme se tomu oba už jen smáli. Závěrem patří naše poděkování všem lidem, co se pohybuji kolem nás, ať už mechanikům Tomášovi a Pavlovi nebo klukům Romanovi a Maldovi za to, jak se starají, abychom během závodů neumřeli hlady, tak i Ondrovi za práci, kterou pro nás dělá. Nesmím opomenout ani ty, co nás chodí povzbuzovat ať už k tratím nebo do servisu.“

Kopná je tedy již minulostí a my pevně věříme, že budeme moci co nejdříve zasáhnout do dalších bojů o přední umístění v rámci třídy N2.

PR