Ani na domácí trati se nepodařilo Lukáši Šemberovi protrhnout smůlu

Ani na domácí trati se nepodařilo protrhnout již dosti dlouho vlekoucí se smůlu, která Lukáše Šemberu v týmu Matteoni i nadále provází. I bez bodového zisku a navíc s handicapem jednokolové ztráty po pádu z úvodu závodu, si ovšem Lukáš Šembera za bojovnost a schopnost nevzdát se, získal dost příznivců, když závod dokončil.

Vše negativní však má i zcela zaručené své pozitivní stránky. Česká Grand Prix, to  mladému jezdci nakonec i ukázala, i přestože její výsledek z jeho pohledu nebyl dle představ. Ne vždy se to podaří tak, aby sportovec a v tomto případě mladý motocyklový závodník, na svém domácím kolbišti „zabodoval“ a vše šlo tak jak si on vysnil ve svých představách. Nebudeme zde uvádět podobné příklady jiných a slavných hvězd, poněvadž je to zkrátka sport a musí se to tak i brát. Ale zkušenost je to rozhodně k nezaplacení. Lukáš Šembera se zcela bez problémů dokázal vyrovnat se stresem pramenícím ze zájmu o svou osobu při různých doprovodných akcích a i v trénincích si počínal v celku dobře. Pád ve druhém kole závodu však jeho snahu se doma předvést, nezhatil. Motocykl se podařilo znova nastartovat až při roztažení na obslužné komunikaci při sjezdu k tribuně B a Lukáš se tak znova vrátil do závodu, i když měl již kolo ztráty.

Lukáš Šembera: „Volné tréninky jsme začali na domácí trati docela dobře, výsledkově jsem se pohyboval ve střední části startovního pole a dokonce jsme tentokráte i stihli do kvalifikace naladit motocykl, což lze s ohledem na letošní průběh všeho považovat za úspěch. Vlastně to bylo letos poprvé, co jsem mohl jít do sobotního měřáku v klidu. Jenže vedení týmu se rozhodlo, že nasadí jinou tvrdší verzi pneumatiky a tak jsem jel skoro o půl vteřiny pomaleji než ve volném tréninku. Navíc jsem pak v závěru kvalifikace, když jsem se snažil o zrychlení přes předek i havaroval. Do závodu jsme po warm upu zvolil tedy pneumatiky měkčí a domníval jsem se tak, že vše bude v pořádku, stejně jako tomu bylo při volném sobotním tréninku, kdy jsem chytil dobré tempo a i časy byly o.k. Bohužel však mi to podjelo znova a já opět havaroval. Pro někoho by tak  byl konec závodu, ale já jsem byl doma. Všude spousta fanoušků, různých podporovatelů, kamarádů, známých a i sponzorů, se kterými jsem se během víkendu a různých doprovodných akcí setkal. A ti všichni si rozhodně zasloužili, abych závod dokončil. I když je to nezvyklé a vím, že se mi s kolem ztráty nejelo vůbec dobře, vyhrabal jsem se za pomocí traťových komisařů z kačírku, motocykl zkoušel nastartovat a pak pokračovat, pro mne již ve ztraceném závodě. Z jedné strany to bylo hodně smutné vyvrcholení víkendu, oproti tomu však bylo dokončení závodu velkou zkouškou mé psychické odolnosti. I s ohnutým řidítkem a vnitřně zdrcený jsem i tak dokázal zajíždět celkem slušné časy. Je to sice škoda, ale byl to jediný způsob jak poděkovat těm jenž mi pomohli a pomáhají či podporují mojí snahu uspět v MS. A tak i tímto jim děkuji za přízeň a trpělivost.“