Lukáš Šembera dřív závodil na motorce, nyní hraje basketbal na vozíku

Ochrnul, přesto na křídle létá po hřišti
Lukáš Šembera dřív sbíral body na motorce, teď v basketbalu na vozíku.

Bývalý účastník mistrovství světa silničních motorek Lukáš Šembera se i přesto, že před dvěma lety ochrnul při motocyklové exhibici na parkovišti, „staví“ na vlastní nohy. „Mám svůj byt, řídím auto a hraji basketbal na vozíku. Zkouším pracovat,“ říká osmnáctiletý Šembera.

Místo kombinézy dnes obléká dres brněnského týmu SK Hobit, za který o víkendu sehrál mezinárodní turnaj. Brňané v něm skončili druzí za německým Thuringenem. „Byla to pěkná fuška,“ hodnotí hráč, který se na postu křídla prohání po palubovce na speciálním vozíku.

Každý hráč ho má vyrobený na míru z duralu či titanu, výplet zešikmených kol je z kevlaru. Proto stojí osmdesát tisíc korun. „Jezdí se na něm parádně, otočím se za vteřinu. Nejraději bych na něm jezdil pořád, kvůli šikmým kolům bych ale neprojel dveřmi. Když přesednu na klasický vozík, jako by byl zabrzděný,“ popisuje Šembera.

V Česku jsou čtyři týmy, ale jedině brněnský v současnosti funguje naplno a nemá tu konkurenci. Proto hraje rakouskou ligu, kterou vede. V patnáctičlenném kádru jsou i dva bývalí basketbalisté a jeden Maďar. Šembera proti nim působí jako střízlík.

Pořád se učí driblovat „I tak se uplatní. Od května minulého roku, kdy nastoupil, hodně zrychlil a patří mezi hráče, na kterých stavíme budoucnost klubu,“ tvrdí manažerka Hobitů Hana Valová.
Šembera si hru užívá. „Snažím se co nejrychleji dostat dopředu a vytvořit dobrou pozici pod košem pro pivota, někdy i vystřelím,“ popisuje své úkoly.

Když v Hobitu začínal, překvapilo jej, jak je obtížné z vozíku dohodit na koš.

„Nefungují mi svaly trupu, takže musím vše odedřít rukama. Pořád se navíc učím driblovat. Není snadné jednou rukou pohánět vozík, druhou driblovat a přitom sledovat hru. Ale zvykám si,“ říká basketbalista.

Hráči, kteří můžou ovládat trup, hrají na postu rozehrávače nebo pivota.

„Mají o dost vyšší vozík, na tom bych se neudržel,“ vysvětluje Šembera. Aby byly týmy vyrovnané, jsou hráči podle míry handicapu bodovaní. „Já jsem jednička, obratní pivoti mají koeficient pět, takže jich na hřišti současně nesmí být příliš,“ popisuje hráč.

Chce být v reprezentaci Většinu pravidel převzal basketbal vozíčkářů z klasické verze hry. „Kroky se počítají tak, že můžeme vést míč na klíně nejdéle po dobu dvou záběrů za obruče na kolech,“ objasňuje pravidla. Když hráč narazí do boku soupeřova vozíku, je to faul. „Občas je to pěkn,maso´, což se mi ale líbí. Je to dost kontaktní a tvrdý sport. Kromě vstřelených košů mě potěší i to, když se mi podaří někoho překlopit i s vozíkem. Sám se totiž občas válím po zemi. Po zápase má navíc člověk z madel puchýře až do krve,“ líčí Šembera.

S Hobity trénuje dvakrát týdně a byl s nimi i na soustředění. „Basket mě bavil i před úrazem, takže jsem do toho šel. Několik bývalých hráčů Hobita dokonce hraje profesionálně v zahraničí. Mým cílem je hrát za reprezentaci,“ říká mladík.

Na první vstřelené body si musel asi dva měsíce počkat. „Když jsem dal první body, všichni kluci z toho měli ohromnou radost. I když je většina hráčů o deset i víc let starší než já, je to skvělá parta. Umíme si ze sebe vystřelit. Občas je slyšet: Počkej, až vstanu a nakopu ti zadek,“ přibližuje srdečnou atmosféru Šembera.

Zatím bydlí v přízemním bytě domu rodičů v Líšni. „Chtěl bych se ale osamostatnit. Zkouším se živit tvorbou grafiky. Navíc jsem si koupil tetovací strojek a chci si udělal tatérskou licenci,“ říká Šembera. Už dnes se těší na jaro. „Rád bych si koupil nový chevrolet s ručním ovládáním,“ těší se bývalý závodník.

Na motorky ani po osudné nehodě nezanevřel. „Sleduji Káju Abrahama a doufám, že se v MotoGP ukáže,“ popřál brněnskému jezdci úspěch. On sám jen tak na motorku nesedne. „Zatím se to nezlepšuje, ale dávám tomu čas. Rád bych se zase postavil na nohy,“ uzavírá Šembera.

Jiří Hloušek

Zdroj: 
http://www.sedmicka.cz/  
redakce Brno