Prezident Autoklubu ČR - Nebojujeme za alkohol za volantem

 

Soudný člověk z textu návrhu snadno pozná, že Autoklub ČR nehodlá bojovat za to, aby opilý řidič směl za volant či řídítka. Ovšem média se chopila populárního tématu, kterým „alkohol za volantem“ nepochybně je a vyvolávají diskusi, která je o něčem zcela jiném než náš návrh. Bohužel zapomínají přitom na působení Autoklubu ČR v této oblasti, např. známou kampaň „Alkohol Vaše auto řídit neumí“ a další aktivity v tomto směru.

 

V praxi je to tak, že jako prezident Autoklubu ČR odpovídám na dotazy médií ve smyslu výše uvedeného, a na mé vyjádření reaguje tiskový mluvčí příslušného ministerstva či představitel některé policejní složky tím, že populisticky prohlásí, že alkohol za volant samozřejmě nepatří a slíbí, že jakýkoliv návrh na změnu tzv. nulového limitu bude vetovat. K tomu novinář přidá „názor národa“, např. vyjádření ženy, která požaduje, aby bylo zakázáno i pivo bez obsahu alkoholu, a je to.

 

Podívejme se tedy na problém alkoholu za volantem uceleně. Nejprve si připomeňme některé skutečnosti:

 

      počet nehod zaviněných pod vlivem alkoholu i počet lidí usmrcených při těchto nehodách představují z celkového počtu nehod a počtu usmrcených cca 4 %. Statistiky ovšem neuvádějí, s jakým obsahem alkoholu v krvi řidiči nehody zavinili. Ukazuje se však, že zejména u nehod se smrtelnými následky jde pravidelně o poměrně vysoký obsah alkoholu v krvi, většinou více než 1 promile,

 

      při zjištění jakékoliv nenulové hodnoty při dechové zkoušce policista řidiče vždy vyzve (je povinen vyzvat), aby se podrobil lékařskému vyšetření, tedy odběru krve. Laboratoře na odběr krve po silniční kontrole však hladiny nižší než 0,2 promile považují za nulové, protože jsou pro ně „klinicky úplně němé“. Řidič tak končí bez trestu, ale kromě zbytečné šikany řidiče zůstávají stohy formulářů a účty za testy. Jeden test stojí zhruba pět set korun a jenom v Praze je takových případů asi 700 za rok. To představuje zbytečně vynaložených 350 tisíc korun, a navíc poštovné, obálky obíhající mezi úřady, náklady na práci úředníků atd.,

 

      za menší množství alkoholu v krvi, než které je ve většině zemí Evropy povolené, je řidič v ČR velmi přísně trestán: za 0,3 a méně promile třemi body, pokutou od 10 do 20 tisíc Kč a zákazem řízení od 6 měsíců do jednoho roku. Řidič, který přijíždí do ČR z jiné země, např. z Německa či Rakouska, může být bezprostředně po překročení státní hranice přísně potrestán, ačkoliv krátce předtím vyhovoval předpisům jiného evropského státu,

 

      řidič v ČR sice nesmí mít ani zlomek promile alkoholu v krvi, ale klidně může řídit po probdělé noci či nadměrné námaze, nikdo nezjišťuje a nezjistí, že si cestou zakouří marihuanu a nikomu nevadí, že při jízdě telefonuje, byť s použitím hands free, což ho od soustředění na řízení odvádí stejně nebo více, než kdyby měl v krvi 0,8 promile alkoholu (viz britské aj. výzkumy),  

 

      nulový limit není uplatňován ani při tak náročných činnostech, jako je vrcholový sport. Světová antidopingová organizace WADA, jejímiž stanovisky se řídí Mezinárodní olympijský výbor, toleruje pro sportovce alkohol v krvi většinou do 0,1 promile, což mj. platí i pro jezdce Formule 1 (např. pro letecké sporty platí limit 0,2 promile a pro vodní motorismus dokonce 0,3 promile).

 

Vraťme se k výše uvedeným číslům statistiky. Jestliže tzv. alkoholické nehody představují cca 4 % usmrcených, je namístě se ptát, co je příčinou těch zbývajících 96 % mrtvých v silničním provozu. Odpoví nám policejní statistika. Na prvním místě figuruje „nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky“, pak je „nevěnování se řízení“, ale hned následuje „nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky“. Konkrétně: v roce 2007 řidiči motorových vozidel zavinili usmrcení 992 lidí, z toho „nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky“ má na svědomí smrt 198 lidí (tj. 20 %) a „nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky“ 105 lidí (tj. 10,6 %). Při všech alkoholických nehodách zahynulo 36 lidí (tj. méně než 3,6 %) – přitom jde i o „alkoholické nehody“ chodců, cyklistů aj.

 

Logické by bylo, kdyby se státní správa snažila jít po tom podstatném, tedy eliminovat nejzávažnější příčiny současného neblahého stavu. Jenomže stát reaguje stejně jako před rokem 1989, tedy neřeší to podstatné, a snaží se vše svést na řidiče. Je stav našich silnic a dálnic mizerný? Za nehody na nich může řidič, protože „nepřizpůsobil“. Peněz na komunikace je málo? Tak holt počkáme, až jich bude víc a nebudeme řešit ani tak nízkonákladové věci, jako je vodorovné značení, viditelnost (čistota) dopravních značek apod. Řidiči jsou agresivní? To je důvod vyslat policisty kontrolovat lékárničky a měřit překročení dovolené rychlosti – samozřejmě tam, kde se dobře měří a kde se hodně řidičů snadno nachytá. (Že i čelní představitelé Ministerstva dopravy a Policie si pletou „nepřiměřenou rychlost“ s překročením dovolené rychlosti, dané zákonem a dopravními značkami, na to jsme si už zvykli.)

 

A jako zlatý hřeb alkohol. Zapomeneme, že jde o ta 4 % a na prokázanou skutečnost, že limit alkoholu nemá vliv na počet usmrcených při „alkoholických“ nehodách (viz mezinárodní statistiky), a použijeme populistické heslo, že alkohol je nepřítel řidičů číslo jedna, a vyhlásíme akci, při které stovky řidičů budou muset „foukat“. Bůh chraň řidiče, kteří mají vyšší fyziologickou hodnotu alkoholu v krvi a řidiče, kterým díky toleranci přístrojů policisté také naměří 0,2 nebo 0,25 promile! Šikana je nemine. Musí na zkoušku krve, která sice nic neprokáže, ale policie je slavná, protože vykáže tolik a tolik zadržených potenciálních vrahů našich dětí.

 

Ano, jsou to zástupné problémy, jak měření nepatrných překročení dovolené rychlosti, tak snaha o postihování i minimálních hodnot alkoholu v krvi řidičů. Řeší se problémy, které souvisí s jednotkami procent ve statistice nehodovosti, ale nechávají nás v klidu ty, které znamenají v následcích nehod hodně desítek procent. Je to obdobné, jako když v souvislosti se zákazy jízd nákladních vozidel (kamionů aj.) odborná komise řeší, zda v supermarketech budou v sobotu ráno čerstvé rohlíky, místo abychom sladili zákazy v České republice s režimem, který panuje v sousedních státech.

 

Ale vraťme se k problému alkoholu za volantem. Za Autoklub ČR, všechny jeho členy i většinu motoristů mohu vyslovit názor, že 

 

      zavinění nehody pod vlivem alkoholu by mělo být nekompromisně trestáno,

 

      policie by měla ve svých statistikách v souvislosti s „alkoholickými“ nehodami sledovat hladinu alkoholu v krvi řidičů, kteří zaviní nehodu (dosud se tak neděje).

 

      případy, kdy řidič pod vlivem alkoholu zaviní nehodu, by měly být odlišeny od prostého zjištění alkoholu v krvi řidiče,

 

      po zjištění hladiny alkoholu v krvi nižší (v případech, kdy nejde o zavinění nehody), než je tolerováno ve většině evropských států (0,5 promile), by měl následovat jen finanční postih,  bez přidělení trestných bodů a odebrání řidičského průkazu,

 

      stanovení současného nulového limitu alkoholu v krvi řidiče by mělo být přehodnoceno. Mělo by být zváženo uzákonění nenulového limitu, případně s dalším omezením pro určité kategorie řidičů (mladiství řidiči, noví držitelé řidičského oprávnění, řidiči hromadné dopravy osob apod.), 

 

      je nezbytné, aby limit alkoholu v krvi řidičů byl určen racionálně, na základě stanovisek odborníků z oblasti dopravy a medicíny; bylo by na škodu věci, kdyby rozhodující byla např. vyjádření politiků apod.

 

 

Roman Ječmínek

prezident Autoklubu České republiky