Čtvrteční hromadná řetězová nehoda na dálnici D1 opět odhalila slabiny české dopravy. Příčin, které k ní vedly, je řada a pro dopravní odborníky se nejedná o skutečnosti, o kterých by nevěděli a před kterými by nevarovali. Patří sem především neukázněnost řady řidičů, kteří nedodržují dopravní předpisy a nejsou ochotni uzpůsobit svou jízdu konkrétní situaci na komunikaci, včetně hustoty dopravy či klimatickým podmínkám. Problémem je navíc malá schopnost správně reagovat na vzniklou kritickou situaci na silnici či dálnici.

 

Je však jasné, že takové nehody byly, jsou a bohužel i budou. Proto je nutné připravovat se i na okamžiky po vzniku takové situace, která může následně ohrozit životy i dalších řidičů, blížících se k místu kolize. A zde mají pravdu ti kritici, kteří hovoří o tom, že informační systém na dálnici je paskvil. Díky němu zůstaly tisíce řidičů uvězněny na neprůjezdné dálnici bez šance dostat aktuální a důvěryhodnou informaci.

Jednou z cest jsou avizované informační světelné tabule, patřící do systému tzv. Jednotného systému dopravních informací (JSDI). V současné době je jich naprostý nedostatek, nehledě na skutečnost, že jejich text je často nečitelný a zahraniční řidiči, neznající český jazyk, jim nerozumí. Bohužel ani plánovaný počet 30 tabulí, které by měly být instalovány do konce roku 2009, nemohou problém vyřešit. Tabule mohou upozornit na dopravní nehodu před řidiče, omezit povolenou rychlost nebo informovat o sjezdu z dálnice a možnosti vyhnout se tak zablokování v koloně před nehodou. Jejich informační možnosti tím ale končí. V případě již existující kolony nepomohou ani tabule vzdálené od sebe 1 km, jak dokazuje zkušenosti z německé dálnice Frankfurt – Norimberk, kde je právě taková hustota tabulí.

 

ÚAMK již delší dobu upozorňuje na neexistenci systému, který úspěšně funguje v řadě států Evropy a který spočívá ve využití všeobecně známého a lehce zapamatovatelného telefonního čísla, na kterém by se řidič mohl dozvědět nejen preventivní informace o možných nebezpečích a aktuální dopravní situaci na jeho trase, ale i další doplňující a pro něj velmi důležité informace o vzniklé krizové situaci a rady jak jí co nejoptimálněji řešit. Podle našeho přesvědčení jedinou alternativou v současné době a nejbližších letech je systém poskytování dopravních informací na vyžádání koncového uživatele cestou mobilního telefonu. Zde musí existovat všeobecně známé telefonní číslo, schopné přijmout prakticky neomezené množství telefonických dotazů a současně schopné je s maximální možnou mírou věrohodnosti zodpovědět a to 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. V České republice takové call centrum, určené jak českým motoristům, tak i zahraničním návštěvníkům České republiky, schopné zajistit obousměrnou komunikaci, existuje v ÚAMK. ÚAMK disponuje i lehce zapamatovatelným telefonním číslem 1234 a technologií, která umožňuje množství až 150 souběžných hovorů. Navíc disponujeme velkým počtem aktivních dobrovolných dopravních zpravodajů – tzv. Zelených andělů, kteří informují velmi rychle (často do jedné minuty) o vzniku i průběhu nejrůznějších dopravních situací ovlivňujících jak plynulost, tak bezpečnost silničního provozu. O tom, že náš systém je schopný plnit tyto náročné požadavky, svědčí i průběh povodní v roce 2002, kdy call centrum ÚAMK přijímalo denně až 11000 telefonních dotazů, z nichž řada byla i v cizí řeči.

 

Správnost této cesty potvrzují i údaje mobilních operátorů z inkriminovaného čtvrtku o tom, že počet telefonátů z místa a doby hromadné nehody, vzrostl v řádech. Jsou důkazem, že v případě krizové situace se právě mobilní telefon stává hlavním prostředkem komunikace a předávání informací. V tomto konkrétním případě však lidé bohužel neměli pro dopravní informace kam volat.

 

Čtvrteční nehoda však ukázala ještě na jeden problém spojený s odstraňováním následků takovéto havárie. Všude ve světě je integrovaný záchranný systém tvořen „čtyřmi pilíři“ – záchranáři, hasiči, policí a autokluby.  U nás čtvrtý pilíř chybí a tak se o postižené řidiče, uvězněné v dlouhých dopravních kolonách a v nepříznivých klimatických podmínkách, musí starat hasiči či policie, která by však měla plnit jiné úkoly, než rozdávat teplé přikrývky, či horký čas a sendviče. Toto by měl být úkol právě pro automotoklub, tak jak je tomu ve všech vyspělých zemích. ÚAMK podle vzoru svého partnera, německého klubu ADAC, má tyto služby připravené a již dnes disponuje systémem, který by výrazně přispěl nejen k předcházení takových situací na českých dálnicích a silnicích, ale i k rychlejšímu a efektivnějšímu odstraňování jejich následků. ÚAMK již dnes tyto úlohy částečně plní, ale jeho role je známa jen části motoristům. Stát jí stále bohužel nechce vzít na vědomí a brání se jejímu plnohodnotnému využití.

 

Pavel Kuchálik

řed. odboru vnějších vztahů a komunikace

ÚAMK a.s.