Obrazy automobilového světa v muzeu. Václav Zapadlík a Jiří Rameš v Lomnici

Obrazy automobilového světa v muzeu.

Automobilový sport či dějiny automobilů lze vyjádřit třeba fotografií, kresbou, nejrůznějšími modely apod. Naše republika se mohla pochlubit třemi výtvarníky světové úrovně. Vedle Václava Zapadlíka to byl Václav Král a nejmladší z nich Jiří Rameš.

A právě Václav Zapadlík a Jiří Rameš budou ve dnech 29 . května až 12. července vystavovat v lomnickém městském muzeu.
Václav Zapadlík

Příznivci a přátelé historických automobilů mu neřeknou jinak než Maestro. A víte proč? Odpověď je jednoduchá. Nikdo jiný nemá pro výtvarné ztvárnění historických automobilů takový cit jako právě Maestro – Václav Zapadlík. Automobily dokáže zobrazit s neobyčejnou věrností a také s notnou dávkou humoru vystihnout atmosféru doby. Umí precizně ztvárnit už dávno neexistující modely.

Na celém světě objevíme jen několik tak nadaných malířů jako skromný nenápadný muž s knírkem, jehož um zůstává v Čechách nedoceněný. Teprve po revoluci v roce 1989 se mohl svobodně vyjadřovat, malovat skvostné americké automobily a svět začal pomalu ale jistě objevovat krásu jeho děl. Naopak jeho kresby se dostaly před 14 lety do rukou majitele největšího amerického muzea historických automobilů Blackhawk Collection v Kalifornii. Ten byl propracovaností technických detailů vozidel a atmosférou závodů dob dávno minulých tak nadšen, že se rozhodl ve svém muzeu uspořádat výstavu. Většího uznání se ani Maestrovi nemohlo dostat. Dnešní zájem o jeho výtvarná díla je opravdovou satisfakcí za léta, kdy nebyl o jeho umění zájem, ba naopak a také kdy dostával za své obrazy otištěné v časopisech směšné honoráře. První samostatnou výstavu měl v České republice až v roce 2001 při Retro Prague.

Po absolvování střední průmyslové školy bytové tvorby mohl být možná úspěšným designerem. Navíc byl a je mimořádně zručný a také hudebně nadaný. Jen málokdo asi ví, že od třinácti let hrál na trombón, později na basu a to byl už jen krůček k dixielandu. Pak ze dne na den s dixielandem skončil zvolil si dráhu výtvarníka „ na volné noze“. Pro všechny veteránisty na celém světě to byl krok víc než šťastný. Jinak by nevznikly stovky a tisíce kreseb a obrazů nejrůznějších žánrů. Nejlépe se o tom můžete přesvědčit v knize Maestro, kterou nabízí i lomnické knihkupectví. Svoji první kresbu uveřejnil v časopise Sedmička pionýrů v roce 1971, a byl to Vauxhall Cadet 1932.
Člověk by řekl, že výtvarník, který je zručný, má fantazii a umí improvizovat, je přesný a precizní, musí mít úspěch. Jenomže to by v dobách hlubojého socialismu nesměl malovat historické automobily západních značek. Ale Maestro si šel za svým cílem a maloval, co chtěl. Našli se lidé, jako třeba ing. Milan Jozíf, tehdejší šéfredaktor časopisu Automobil, který jeho kresby pravidelně otiskoval.

Jiří Rameš
Zatímco Maestro se soustředí převážně na historické automobily, tak Jiří Rameš se věnuje hlavně závodním automobilům, i když veterána tu a tam také objevíme v jeho archivu. Vypracoval se mezi naše přední výtvarníky zabývající se motorismem a dovolím si tvrdit, že společně s Václavem Zapadlíkem jsou u nás nejlepší. Tím se však nechci nikoho dotknout, protože se najde i řada dalších výtvarníků.

Jirka Rameš začal malovat autíčka hned jak udržel tužku v ruce, a tak není divu, že na základní škole měl potíže s kantory. Učení šlo stranou a do sešitů pod lavicí neustále maloval auta. Učitelé rodičům jen zoufale opakovali – Váš syn o hodině kreslí nějaká auta a neučí se. Takhle z něj nic nebude. Paní učitelka v Lidové škole umění měla sice pro jeho kresby pochopení – Maluje auta, jen do nich nasednout, ale pro LŠU zase neměl pochopení Rameš: „Tam se nemalovala auta, šel jsem tam jen dvakrát a pak už ne. Odnesl jsem si akorát holubičku míru, a to mě neuspokojovalo“.

Tak se stal vlastně malířem samoukem, jenž vystřídal mnoho technik až zakotvil u kvaše (kombinace akvarelových barev s bílou temperou na papírovém kartonu). Tato technika umožňuje věrně zobrazit detaily a navíc umocňuje dynamiku, která z jeho kreseb přímo vyřazuje. Někdy máme pocit, jako by chtěl automobil vyjet z rámu obrazu.

Na děčínské průmyslovce jej kamarádi vyhecovali, aby zkusil něco poslat do Světa motorů, jiný motoristický časopis u nás tehdy nevycházel. V roce 1973 mu otiskli první obrázek – Škodu 110 R Coupé soutěžního jezdce Josefa Srnského při Rallye Vltava. Následovaly další desítky a desítky kreseb hlavně pro čtenáře časopisů Motoristická současnost a Automobil, později také Auto tip. Náměty čerpal hlavně ze závodů na okruzích, ale také do vrchu nebo na rallye. Doma mám od něho Škodu 130 LR při jízdě lesní cestou, a protože je na stromě i turistická značka, tak se Jirka dokonce vypravil do lesa, aby se podíval, jak skutečně vypadá, aby ji namaloval správně.

K okruhům měl nejblíže, protože v Avii se seznámil s Václavem Límem, tehdejším velmi úspěšným formulovým jezdcem na špičkových monopostech vlastní konstrukce. V 80. a 90. letech se hodně věnoval závodům kamionů, kdy jeho kresby otiskoval německý odborný časopis Fernfahrer Magazin. Když se trucky pomalu okoukaly, tak začal malovat na objednávku pro Antonína Charouze a „jeho jezdce“.

Ještě dodejme, že výstavu obrazů doplní zajímavá a rozsáhlá sbírka automobilových modelů v měřítku 1:18 a 1:24 a zvláštní vzpomínka bude věnována panu Petru Doležalovi, lomnickému občanovi a vynikajícímu jezdci v závodech do vrchu, jenž nás opustil právě před rokem. jl

PR